Pražský veletrh Svět knihy odteď zřejmě bude mít dobré PR. Po dvaceti letech ho opustila ředitelka Dana Kalinová a na její místo nastoupil nikoliv spisovatel, nikoliv nakladatel, ba ani knihkupec. Radovan Auer sice celý život pracuje "v kultuře", ale dosud se věnoval marketingu. A občas je to na něm znát. Třeba když místo literární festival řekne "event" nebo když nahlas přemýšlí, jak veletrh lépe "prodat".

Konzervativnější část knižní scény si asi povzdechne, kam ta doba spěje, když už i Svět knihy vede manažer. Největší tuzemský knižní veletrh, jejž na pražském Výstavišti navštěvuje přes 40 tisíc lidí, ale možná potřebuje právě prakticky uvažujícího člověka "zvenku". Někoho, kdo se nebojí pojmenovat problémy posledních ročníků. S tím tedy Auer problém nemá.

Program literárních debat a autorských čtení, jež se při veletrhu odehrávají? Vypadá "jako telefonní seznam". Způsob, jakým veletrh působil na sociálních sítích? "Dost strašný." A Auerův celkový dojem? "Veletrh si vede relativně dobře, vystavovatelů spíš přibývá, daří se po ekonomické stránce. Jen nějak došly nápady," shrnuje.

Nemá před sebou lehký úkol. Veletrh od roku 1995 pořádá Svaz českých knihkupců a nakladatelů s jasným cílem: aby mu tržbami, které letos činily zhruba 15 milionů korun, vydělal na provoz a platy zaměstnanců.

Musí uspokojit obří nakladatelství, která na veletrhu chtějí prodat co nejvíc knih, ale zároveň získat respekt těch menších, kterým jde spíš o důstojnou reprezentaci. Potřebuje sloužit akademikům či náročnějším čtenářům, zároveň být zábavný pro děti, užitečný pro knihovníky, atraktivní pro veřejnost.

Příští ročník, jenž proběhe v květnu 2017, bude po letech první bez čestného hosta − tedy země, která na Světu knihy vždy představovala svoji literaturu a mimo jiné výrazně přispívala do rozpočtu. "Vedla se jednání, ale ta nedopadla. A když jsem se stal ředitelem, už bylo pozdě hledat novou partnerskou zemi," vysvětluje Auer, proč v konceptu veletrhu zemi poprvé nahradí městem.

Praha je druhým rokem nositelem titulu UNESCO Kreativní město literatury, proto si nový ředitel jako slogan příštího ročníku vytkl "genius loci v literatuře". Chce se zaměřit na autory, kteří psali o Praze, v metropoli zdůraznit produkci z českých regionů a ze zahraničí přivézt autory, kteří píší o "svých" městech.

Aby Svět knihy zarezonoval, potřebuje mít mezi hosty alespoň jednoho významného či populárního světového spisovatele, což se poslední roky ne vždy dařilo. Vloni situace došla tak daleko, že nakladatelství Kniha Zlín svého nejprodávanějšího autora skandinávských detektivek Jo Nesbøho přivezlo nikoliv na veletrh, nýbrž o několik dnů dříve.

"Veletrh potřebuje velké jméno. Připoutá to k němu pozornost, vzbudí to zájem v zahraničí," míní Auer a jako příklad uvádí filmový festival v Karlových Varech, který vedle desítek méně známých filmařů vždy zve alespoň jednu hollywoodskou hvězdu.

Příklad z filmové branže není náhodný − právě zde se Radovan Auer pohyboval většinu svého profesionálního života. Na karlovarském festivalu pracoval deset let jako tajemník poroty či koordinátor doprovodných akcí. Vary, kam začal jezdit "jako batůžkář a mladý student ekonomie", ho přivedly až ke studiím produkce na pražské FAMU.

Odsud roku 2000 zamířil produkovat film Samotáři. A když si Auer uvědomil, že víc než výroba ho zajímá, "co se s filmem děje po dokončení, jak ho dostat k divákovi", už se do školy nevrátil. Věnoval se distribuci v Bontonfilmu, vymýšlel kampaně pro řetězec biografů Cinema City. Strávil dva roky v televizi Nova a do loňska působil jako marketingový ředitel projektu Plzeň 2015 − Evropské hlavní město kultury.

"Ten projekt mi rozšířil obzor. Když skončil, rozhlížel jsem se po jiných příležitostech, už jsem za každou cenu nechtěl zpět k filmu," popisuje Auer, jak ho napadlo podat si přihlášku do konkurzu na ředitele Světa knihy.

Do budoucna

◼ Přestože Radovan Auer teď musí hlavně připravit Svět knihy 2017, uvažuje také výhledově. Pokud veletrh zůstane na pražském Výstavišti, nový ředitel by rád využil koncentrace výtvarných galerií a kulturních institucí v okolních Holešovicích a trochu víc čtvrť „infiltroval“, jak říká.

◼ Protože v Šumperku, odkud pochází, Auer pořádá večery ve formátu PechaKucha, něco podobného chce navrhnout i Světu knihy. „Udělat v pátek večer moderovaný galavečer, kde veřejnosti představíme nejvýznamnější hosty, vyzpovídáme jednoho zajímavého nakladatele, představíme knihtiskaře,“ uvádí příklad.

◼ Další Auerovy nápady směrují k tomu, jak veletrh v mobilní podobě dostat na akce typu hudebního festivalu Colours of Ostrava nebo přehlídky dokumentárních filmů v Jihlavě. A potenciál pro rozvoj knižního trhu Auer vidí také v soukromých dopravích působících na českých železnicích. „Stejně jako noviny by mohli půjčovat fyzické knihy, e-knihy či audioknihy. Pokud návštěvníka zaujmou, ten by si knihu ještě ve vlaku mohl koupit,“ uvažuje Auer.

Právě zkušenost z veletrhu cestovního ruchu v Berlíně, kde zastupoval Plzeň 2015, teď Auer uvádí jako příklad toho, čím může být Světu knihy přínosný. Knižní veletrh poslední roky opouštějí menší, ale podstatná nakladatelství, třeba Torst, Fra nebo Labyrint. Při vysokých cenách za pronájem i stavbu stánku a nákladech na čtyřdenní přítomnost na veletrhu se jim účast přestala vyplácet.

Auer by je rád dostal zpět. Inspirován tím, co viděl v Berlíně, navrhuje zřídit samostatnou zónu, kde by si menší nakladatelé nemuseli pronajímat stánek − knihy by za ně prodávali pracovníci veletrhu. "Jedinou podmínkou je, aby nakladatelství uspořádalo literární pořad, kterým na svoji knihu upozorní. My budeme mít marži z prodeje a něco, co můžeme nabídnout návštěvníkům. A malí nakladatelé ušetří, ale na veletrhu nebudou chybět," plánuje.

Minimálně od roku 2008, kdy vyhořelé křídlo Průmyslového paláce nahradil špatně klimatizovaný stan, Svět knihy čelí dotazům, zda neopustí technicky zaostalé Výstaviště. Příští rok to ještě neudělá, i když definitivně se Auer stále nerozhodl. Momentálně mu však hraje do karet, že pražský magistrát chce do areálu po letech investovat.

Než se tak stane, nový ředitel by rád využil prostor před Průmyslovým palácem. "Bavím se s architekty o tom, jak ho výtvarně zpracovat. Piazzetta má potenciál. Na jedné stráně je krásné Lapidárium, naproti sochařský ateliér AVU. V obou by se mohla odehrávat literární čtení," navrhuje.

Pokud sem některé z debatních scén přemístí, Auer zároveň vyřeší další problém – tedy že jednotlivé pořady v Průmyslovém paláci se překřikují a kvůli hluku jim často není rozumět.

Umístění scény pro čtení do sochařského ateliéru by pak konvenovalo i Auerově dalšímu tématu pro ročník 2017, jímž je "kniha jako objekt". Představit chce typografy či designéry knižních obalů nebo vystavit nejkrásnější tituly, uspořádat workshopy o tom, jak se knihy tisknou či vázají. 

A zaměření na estetiku by pro změnu veletrh mohlo přimět oživit svůj vzhled, jenž je od 90. let takřka neměnný. Za tímto účelem chce Auer pozvat několik marketérů, kteří vystavovatelům poskytnou zpětnou vazbu a třeba je motivují k větší invenci.

Asi vše závisí na tom, jestli mezi sebe Radovana Auera český knižní svět přijme. "Na první dojem působí konzervativně, ale není o tolik jiný než filmová či hudební branže," říká Auer poté, co absolvoval první schůzky s nakladateli či knihkupci. "Všichni se shodnou, že Svět knihy potřeboval změnu. Jsem tu od toho, abych jim ji nabídl," dodává.

Související