Román Ulice Záhadných tajemství, který teď vyšel v českém překladu, působí, jako kdyby ho americký spisovatel John Irving nestihl napsat před několika desítkami let. Silně v něm rezonují prvky magického realismu, který se těšil takové oblibě ve druhé polovině 20. století. V souvislosti s poslední Irvingovou knihou se vybaví především slavná díla Gabriela Garcíi Márqueze, ale také prózy Salmana Rushdieho z 80. let.

John Irving patří mezi nejčtenější americké spisovatele posledních desetiletí a romány jako Svět podle Garpa, Pravidla moštárny nebo Modlitba za Owena Meanyho se staly světovými bestsellery a novodobou klasikou. Ulice Záhadných tajemství je zatím poslední, už devatenáctou autorovou knihou.

Magickému realismu v tomto románu odpovídá i zasazení příběhu. Ten se odehrává prakticky celý mimo Spojené státy. Příběh, jehož osu tvoří životní osudy stárnoucího spisovatele Juana Diega, je napjat mezi minulostí a přítomností, mezi Mexikem a Filipínami.

Irvingovo podání je neuspořádané a meandrovité − využívá formu snu, vzpomínky a předtuchy a plynule přechází z minulosti do přítomnosti, odbočuje a zase se vrací. Celkové ladění knihy tomuto způsobu vyprávění odpovídá.

Juan Diego je v "přítomnosti" vyprávění světově úspěšný spisovatel, celebrita cestující první třídou po celém světě a užívající si sexuální dobrodružství v nejlepších hotelích, nicméně dětství strávil společně se svou sestrou na smetišti v mexické Oaxace.

Oba sourozenci jsou zvláštní a pocházejí z neobvyklých poměrů: Juan je vášnivý čtenář, čte vše, co se mu na skládce dostane do ruky, a záhy dokáže bez formálního vzdělání číst v několika jazycích. Jeho sestra je jasnozřivá, umí číst lidské myšlenky, leč neumí je sdělit nikomu jinému než bratrovi − trpí vzácnou poruchou hlasivek, takže jejímu skřehotání rozumí pouze on.

Juanův příběh je mostem mezi dvěma světy či dvěma životy − v Mexiku a v "civilizaci". "Juan Diego říkal, že má dva životy − dva oddělené a výrazně odlišné životy. Mexická zkušenost byla jeho první život, jeho dětství a dospívání. Poté co odešel z Mexika − a nikdy se nevrátil −, prožil druhý život, americkou či středozápadní zkušenost," píše Irving.

Mexická zkušenost je magická, určují ji mýty domorodých kultur, které se mísí s katolictvím jezuitské mise a halucinogeny. Zkušenost americká je oproti tomu všední, racionální a veškerá magie je v ní vytlačována do oblasti snů nebo sexuální fantazie.

Irving vytváří pozoruhodnou, fascinující mozaiku postav a příběhů, které se různě prostupují a doplňují. Juan ani sestra nevědí, kdo je jejich otec nebo zda vůbec mají stejného otce, jejich matka se přes den živí jako uklízečka u jezuitů a v noci jako prostitutka v chudinské čtvrti. Do města proudí řada amerických expatriotů, někteří prchají před odvodem do války ve Vietnamu, jiní před vlastní minulostí.

Kniha

John Irving

Ulice Záhadných tajemství 

2016, Nakladatelství Odeon, přeložili Libuše a Luboš Trávníčkovi, 528 stran, 399 korun

Irving čtenáře zahlcuje kaleidoskopem příběhů a epizod, aniž by si dělal starosti s jejich věrohodností. Ostatně hodně si pomáhá tím, že Juanovy vzpomínky zasazuje do snového rámce − a lze se ptát, nakolik je tohle vůči čtenáři fér. Přes svou exotičnost a hravost román navazuje na velké irvingovské téma, jímž je vztah minulosti a přítomnosti, respektive vyrovnání se s vlastní minulostí.

S Márquezem se Irving měřit nemůže a Ulice Záhadných tajemství určitě není lepší dílo než Modlitba za Owena Meanyho nebo Svět podle Garpa. Na druhé straně je to zajímavý, inspirující román, který klade víc otázek, než dává odpovědí. Johnu Irvingovi ani po několika desetiletích na literární scéně síly neubývají.

Související