Proslulý insitní malíř Henri Rousseau, zvaný kvůli svému zaměstnání výběrčího potravní daně Celník, nikdy neměl výstavu v České republice. A tak byla radost zajít na vernisáž v pražském paláci Kinských, kam se prý přesunula velká výstava z Paříže. Jenže na vernisáž zjevně byla pozvána půlka Prahy, neboť událostí je jen to, kde se tísní davy, takže se k obrazům nešlo přes hloučky konzumentů vína ani propracovat. A tak si až za pár dní odstupu a oddechu od davů šílících po nedělním malíři člověk mohl prohlédnout, co že to z té Paříže do Prahy doputovalo.

Výstava v paláci Kinských je jistě v mnoha ohledech objevná. Zjistíte kupříkladu, že když ze slavného portrétu − krajiny Celníka Rousseaua zmizí postava malíře, jak to udělal Jiří Kolář, je obraz v tajemném zahalení změněné barvy o poznání působivější. Vlastně až teď, po Kolářově intervenci, je to "portrét − krajina", který do sebe nasál hloubku chybění malířovy postavy. Je tam a zase není.

Dozvíte se i to, že Rousseau dokázal kromě naivistických krajin džungle − kterou nikdy neviděl, podobně jako se Karel May nikdy nesetkal s indiány (společnou s Mayem měl i pověst dlužníka a podvodníčka) − malovat i klasická zátiší. Jejich přitažlivost tkví v souboji barev: lahvová zeleň se bije s vínovou, snad jen a jen proto, aby z nich vyrostla oranžová hrušek a žluť citronů. Růžová svíčka na jiném zátiší jako by zvedala varovný prst na všechny, kdo v zátiší hledají více než hru.

Tak jako Paul Cézanne na vedlejším obraze, který v kontrastu k Rousseauovi ukazuje ideu jablka, jeho jablkovitost, zatímco slavný naivista či nedělní malíř si vystačí s hrou povrchu, vytvářením iluze, která realitu nerozevírá, nýbrž konstruuje jako zábavnou mystifikaci.

Radost můžete mít i z mnoha obrazů českých umělců, kteří vytvářejí paralelní linku k Rousseauovi, snad aby se předvedly jeho přímý i nepřímý vliv a jistá relevance v širším proudu dějin umění, včetně toho českého. Ten roztomilý Ráj černochů Toyen, plný radostně souložících párů, Kočka Antonína Procházky, Fillovy divoké pralesní noci. A k tomu bonusy zahraniční, třeba úžasný portrét ženy od Fridy Kahlo, v němž dominují bílé šaty, jen po nich sáhnout a obléknout si je.

Celý ten soubor "širšího kontextu Rousseauova díla" je tak mohutný, že zastiňuje hlavní hvězdu. Není divu, v Paříži bylo Celníkových obrazů padesát, v Praze něco přes desítku. A tak se divákovi může snadno stát, že po odchodu z výstavy mu v hlavě místo specifického a ještě nekonstruo­vaně divokého plátna Válka pana Henriho blikají silněji výjevy všech těch, kteří se o Rousseaua inspiračně otřeli.

Je skvělé vidět v Praze výstavu, kterou se předtím bavila Paříž, už méně skvělé je, že jde jen o upravený a doplněný zlomek toho, co bylo k vidění v hlavním městě Francie. Ale o finančních a jiných limitech těchto cestujících výstav všichni už dávno víme…

Horší je, že k první výstavě Celníkových věcí na našem území, jak otravně dokola opakuje smyčka před vchodem do paláce i do výstavních sálů, se nepodařilo vytvořit kloudný katalog. Ten, který si odnesete domů, pouze uchová to, co už jste viděli a četli na výstavě. Nic, co by vás v pochopení Rousseaua posunulo někam dál.

S celou tou výstavou u Kinských je to jako s tím Kolářovým obrazem − Celník bez Celníka. Jen s tím rozdílem, že tahle výstavní podívaná není tak okouzlující jako Kolářův jedinečný výtvarný gag. Některé gagy, jako právě výstava Celník v Praze, jsou prostě prázdnější a rychle ztrácejí kouzlo, připomínajíce ulétající vzducholoď.

Nakonec − možná že se to k Rousseauovi vlastně dokonale hodí. Sám manipuloval realitu a své okolí, které se v Apollinairovi, Jarrym či Picassovi zamilovalo do podivnosti jeho malířské mystifikace. Díky Národní galerii víme, že se tento "popularizující trik" dá použít i v rámci uměleckého marketingu. A protože se tak neděje poprvé − viz nafouknutý Aj Wej-wejův Zvěrokruh − jednomu to nedá, aby se nezeptal. Bude se někdy u Kinských či jinde opravdu malovat?

Související

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších. Výběr pro vás připravuje šéfeditor iHNed.cz Jan Kubita.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru