Uprostřed mezikontinentální debaty o tom, kde leží hlavní město Izraele, se neplánovaně ocitla Česká republika. Palestinský velvyslanec si stěžoval, že podle českého školního atlasu je to Jeruzalém, izraelský pak nesouhlasil, když ministerstvo školství slíbilo změnu. V takových situacích může přijít vhod nový průvodce po dějinách Jeruzaléma. Autorem knihy nazvané Jeruzalém, stře(d)t světa je izraelský publicista Gil Yaron. Patří do dlouhé řady odvážlivců, kteří se ve svých titulech snaží vysvětlit, proč má Jeruzalém takový magnetismus. Mnoho z těchto publikací vyšlo i česky − vybrat si může každý.

Proč by měl člověk sáhnout právě po Yaronově knize? Napsal ji typický izraelský agnostik levicového přesvědčení. Důsledně rozlišuje mezi Jeruzalémem nebeským a pozemským a vlastně má pravdu.

Město po většinu svých dějin trpí rozporem mezi posvátnými aspiracemi nejrůznějších náboženských a politických hnutí a méně vznešenou realitou místa, kde se ještě nedávno chodilo močit na ulici. Skeptika Yarona zajímá odvrácená stránka jeruzalémských dějin, které popisuje jako sled dobývání, uzurpování a násilí. Město bylo v posledních dvou miléniích více než třicetkrát dobyto, více než dvacetkrát obleženo a více než desetkrát se v něm vystřídalo vládnoucí náboženství. Od Yarona nečekejme patos, ale ani pochopení, proč někteří lidé Jeruzalém nezištně ctí a milují.

Rád se také zabývá komickými a trapnými stránkami reality a nešetří nikoho. Popisuje, jak modlitby ve starověkém židovském chrámu byly "provázeny bečením vyděšených zvířat", vyjmenovává naschvály, které si dodnes dělají jednotlivé křesťanské církve v chrámu Božího hrobu, a líčí chladný pragmatismus, s nímž muslimské elity používají otázku Jeruzaléma pro vlastní cíle. Ovšem i mikropříběhy, jako je ten o umělém chrupu jisté jeptišky, který vypadl z okna do "území nikoho" mezi Izraelem a Jordánskem, něco podstatného vypovídají o realitě určitého místa a doby.

Kniha je o Jeruzalémě, ale Yaron se rád pouští do historických odboček a nebojí se silných závěrů. Například ukazuje, jak Jeruzalém, v podstatě provinční sídlo, ovlivnil velké dějiny. Tak třeba začátek krymské války, která před 160 lety zásadně ovlivnila evropské i blízkovýchodní poměry, lze vystopovat v soupeření velmocí o správu svatých míst v Jeruzalémě.

Týká se to i vnitřního vývoje islámu, v němž Jeruzalém sehrál nepřímou, ale zásadní úlohu v dosud platném (a tragickém) rozdělení tohoto náboženství na sunnitskou a šíitskou větev. Yaron také popisuje, jak vítězství muslimů v boji o Jeruzalém zapříčinilo jejich zaostávání. Zatímco porážka křižáků (možná) odstartovala příklon Evropy k racionalismu a individualismu, muslimský úspěch utužil oddanost náboženskému purismu a víře, že věci jsou v rukou Božích.

Postupná "islamizace" boje o Jeruzalém navíc vytlačila ze hry kdysi početné arabskojazyčné křesťany a vlastně také zbavila Palestince možnosti rozhodovat se autonomně − Jeruzalém je dnes "věcí" všech muslimů.

Jeruzalém má i své malé dějiny, které nemusí být krvavé ani trapné. V Yaronově knize se dočteme o zrodu turismu do svatých míst, který se vyvinul vedle náboženské poutnické tradice. První organizované výpravy z Evropy dorazily do Jeruzaléma už roku 1850, také první železnice postavená na asijském kontinentu zamířila roku 1892 právě sem. A když jsme u cestování: Yaron na závěr nabízí tři tematické vycházky, které je nejlépe vykonat přímo na místě. Ty již poučenému návštěvníkovi nabídnou zcela jiný pohled na město, než jak ho zažijí řadoví turisté.

Kniha

Gil Yaron
Jeruzalém, stře(d)t světa
2016, Nakladatelství Vyšehrad, přeložila Ruth J. Weinigerová, 304 stran, 348 korun

Gil Yaron se narodil v Izraeli a studoval v Americe, vyrůstal ovšem v Německu a jako autor se etabloval v německojazyčném prostředí. Jeho kniha vyšla německy už několikrát a věnuje velkou pozornost německé, rakouské a švýcarské přítomnosti v Jeruzalémě − od Bedřicha II., který získal vládu nad Jeruzalémem dohodou se svým muslimským protějškem, přes jihoněmeckou protestantskou sektu, která zde založila vlastní kolonii, až po první německý projev v jeruzalémském parlamentu, který v roce 2000 pronesl tehdejší prezident Spolkové republiky Johannes Rau.

Ovšem řada autorem zmíněných "rakouských" vazeb se týká spíš českých zemí. Vždyť Yaronův "vídeňský oční lékař" Avraham Ticho a jeho žena Anna, klíčová osobnost izraelského výtvarného umění, byli moravští rodáci, první rektor Hebrejské univerzity Hugo Bergmann zas pocházel z Prahy.

Historii českých vazeb na Jeruzalém doplňuje ve vlastním doslovu překladatelka knihy Ruth J. Weinigerová. Zmiňuje první křesťanské poutníky k Božímu hrobu a dodávky československých zbraní, které Izraelcům pomohly v roce 1948 udržet se v západní části města a otevřít tam svůj parlament, sídlo vlády i prezidenta.

Jestli je Jeruzalém − západní nebo celý a "sjednocený" − skutečně hlavním městem Izraele a zda je to správné, kniha Gila Yarona za nikoho nerozhodne. Čtenáři ovšem nabídne utříděná fakta a vedle toho množství zajímavých detailů. Jisté jsou jen dvě věci: dějiny Jeruzaléma jsou dlouhé a komplikované a číst o nich může být zábava.

Související