Když se někdo věnuje více věcem současně, je k tomu lidová moudrost skeptická: "Devatero řemesel, desátá bída," tvrdí známé přísloví. Ale když o někom řeknete, že je renesanční člověk, zní to jako velká poklona. Hospodářské noviny se podílejí na projektu Kruh Kentaurů, který chce takové lidi v Česku objevit. Jeden z těch, již je budou hledat, by přívlastek "renesanční" mohl také používat. Psycholog a vyhledávaný kouč špičkových manažerů Radvan Bahbouh.

HN: Prý věříte tomu, že se podíváte na Měsíc?

Přesněji bych řekl, že mám takovou naději. Neberu to jako hotovou věc. Šance vzrostla, když se objevily projekty vesmírné turistiky. Je jasné, že už nemám věk na to, abych prošel nějakým výcvikem, ale jako turista bych se snad do vesmíru podívat mohl. Čas od času se dívám, za kolik se různé výlety, třeba jen do stratosféry, prodávají. A je pravda, že to zatím moc nadějně nevypadá.

HN: Myslíte finančně?

Ano, je to drahé. A stále není jasné, kdy se takové výlety začnou běžně a bezpečně provozovat. Přistání na Měsíci moc reálně nevidím, to musím přiznat. Ale ještě jsem nevzdal, že se mi za života povede vidět Zemi jako kouli. Prostě takový ten známý pohled, o kterém všichni kosmonauti mluví jako o úžasném zážitku.

HN: Je to vaše největší tužba v životě?

To rozhodně ne. Je to něco, čeho bych se rád dožil a od čeho si emocionálně hodně slibuji. Ale kdo ví, možná je ta představa atraktivnější jako sen než jako realita. Někdy to tak je. Třeba se ten pocit naopak dostaví, až budu někdy večer sedět doma a dívat se ve správném rozpoložení na Měsíc.

HN: Možná je to jako s beatniky, kteří říkali, že cesta je lepší než cíl.

Není to vyloučeno. Ale mé snění o kosmu má vedlejší efekt v tom, že se mi o tom někdy opravdu v noci zdá. A jsou to nádherné sny, ve kterých chodím po povrchu Měsíce. Je tam úžasné světlo a potkávám tam další lidi. Když se proberu, tak ten pocit ve mně doznívá. A když se pak dívám na Měsíc na obloze, tak se zase vynořuje.

HN: Kde se ve vás vzala vášeň pro vesmír?

Můj život počal, když Američané vstoupili na Měsíc, tři čtvrtě roku poté jsem se narodil. Ta doba tím byla prodchnutá a spousta kluků v mé generací chtěla být kosmonauty. Vycházelo o tom hodně knížek. A když člověk nechtěl být prezidentem nebo někým takovým, tak být kosmonautem bylo top. Nejvíc. Jde o dobrodružné dobývání, podobně jako bylo v dřívějších dobách mořeplavectví. Jakékoliv překračování známého prostoru je úžasné. A líbí se mi na tom i to, že se snoubí věda s uměním. Když se díváte na hvězdy, jsou krásné. A zároveň se dá přesně spočítat, kde a kdy na obloze budou.

Zbývá vám ještě 70 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se