Pokud se popový koncert jmenuje "Večer s…", většinou to značí, že se interpret bere příliš vážně. Výjimka potvrzuje pravidlo. A tou výjimkou je britská skupina King Crimson. Od roku 1969, kdy vydala debutové album a de facto založila žánr progresivního rocku, posouvá hudební hranice. Dnes a zítra sedmičlenná sestava v pražském Foru Karlín zahraje největší hity z pěti desetiletí své kariéry.

Za tu dobu se King Crimson proměnili osmkrát, přičemž z původního složení zůstává jen zakladatel a tahoun skupiny, kytarista Robert Fripp. Poté, co natočil sedm alb, jež změnila dějiny rockové hudby, Fripp roku 1974 vyhořel a skupinu rozpustil se slovy "King Crimson už to navždy mají za sebou".

Když ho s dávným výrokem před dvěma roky konfrontoval britský deník Guardian, Fripp uznal, že to možná nebylo tak jednoznačné. "Četl jsem si rozhovory s ostatními členy kapely a ze všech vyplývalo, že problém měli oni se mnou," řekl kytarista a přiznal, že s ním "není snadné vyjít".

Fripp to nijak neulehčuje ani fanouškům. Na pódiu působí plaše, sedává v jeho zadní části schovaný mezi aparaturou a efekty a brání se, aby ho kdokoliv fotil. Ještě v devadesátých letech se stávalo, že když Fripp zahlédl blesk z fotoaparátu, odešel z pódia a odmítal se vrátit, dokud fotograf nevytrhne film z přístroje. Také na současném turné diváky varuje obří cedule, aby si kapelu nefotili, jinak "můžete být vyzváni k odchodu".

Hudba King Crimson je ovšem tak dobrá, že jim to posluchač odpustí. Kapela tvoří jedinečnou směs popu, industriálního rocku, psychedelie a experimentální muziky s prvky jazzu i klasiky. Pohybuje se od zasněných balad po jakási extatická hudební setkání třetího druhu. Kapela hraje s mimořádnou intenzitou, je výjimečně melodicky nápaditá, má tah. Osloví laiky, ale také dodnes fascinuje odborníky.

Sedma

V nynější sestavě King Crimson figurují tři bubeníci: Pat Mastelotto, Gavin Harrison a Bill Rieflin, jehož ale na turné nahradil Jeremy Stacey. Na kytary kromě Roberta Frippa hraje ještě Jakko Jakszyk, na saxofon a flétnu Mel Collins, na basu a syntezátory Tony Levin.

Například britský skladatel vážné hudby Andrew Keeling minulý týden publikoval nadšenou recenzi zahajovacího koncertu současného turné King Crimson, kde vyzdvihl způsob, jakým kapela pracuje s polyrytmy, zvětšenými kvartami či opakujícími se pasážemi, v hudební terminologii známými jako ritornely.

Teprve před třemi lety King Crimson ukončili vleklý spor s vydavatelstvím Universal Music o práva a licenční poplatky. Tehdy se Fripp zatím naposledy vrátil z důchodu a postavil současnou sedmičlennou sestavu, která již bez hrozby dalších právních sporů může hrát také staré písně.

V nynější kapele působí tři bubeníci, kytarista, saxofonista a basista hrající i na syntezátory. Vloni takto absolvovali turné po USA a Kanadě, minulý měsíc se v Anglii znovu sešli, aby začali zkoušet na současné turné. Přičemž basista Tony Levin ve svém on-line deníku slíbil, že na koncertech uvedou skladby, jež zatím nezazněly.

Na programu dosavadních vystoupení nicméně figurují spíš staré klasiky jako songy Epitaph a 21st Century Schizoid Man z konce šedesátých let, případně nedávné a improvizacím víc uzpůsobené kompozice typu Hell Hounds of Krim nebo Radical Action to Unseat the Hold of a Monkey Mind. Jedním z přídavků bývá skladba Heroes od Davida Bowieho z roku 1977 − na původní nahrávce se jako kytarista podílel právě Fripp.

Snad nehrozí, že ani tentokrát nová sestava kapely nevydrží. Robert Fripp si ji nebývale pochvaluje: "Je to první sestava King Crimson, kde necítím žádnou zášť ani nechuť od jediného člena," uvedl nedávno.

Související