Teprve během rozhovoru s panem architektem Stanislavem Fialou jsem si plně uvědomil, jak absurdní může být lpění na konzervaci veškerých stavebních památek ve stavu, v jakém se dochovaly do dnešních dob. Nemyslím tím, že bychom je neměli opravovat, ale že nedává smysl úplně u všech zastavit jejich další rozvoj. Vždyť přece většina z nich nese prvky dob, kterými prošla. A jejich pestrost je mnohdy dokonce tím, co na nich tolik obdivujeme. Proč by tedy alespoň některé z nich neměly ve svém vývoji pokračovat i nadále?

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

Předplatit od 145 Kč měsíčně Koupit tento článek za 19 Kč

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.