Bylo by nudné, kdybych všechno znal dopředu a nemohl jsem hudbu prožívat s pocitem překvapeného dítěte, jež objevuje život." Na renomovaného světového dirigenta asi ne zrovna obvyklé tvrzení, zato trefné. Gianandrea Noseda, který zítra s London Symphony Orchestra vystoupí na festivalu Dvořákova Praha, prý k tomu, co dělá, potřebuje zažívat bázeň a úžas z hudby.

Podobně nadšeně Noseda vnímá také svůj současný post hostujícího dirigenta v anglické metropoli. "Jsem na to pyšný a šťastný, London Symphony považuji za jeden z nejlepších orchestrů světa," říká v rozhovoru pro HN dirigent, který se proto před hudebníky snaží odvést maximální výkon. "Jsou zvyklí na dirigenty jako Valerij Gergijev nebo Colin Davis. Nečekají nic menšího," dodává Noseda.

Ani tento dvaapadesátiletý italský rodák ale není žádné "ořezávátko". V jeho životopisu se vyjímá deset let v pozici hostujícího dirigenta Mariinského divadla v ruském Petrohradu, kde působil jako první cizinec s taktovkou. Momentálně Noseda hostuje u Izraelské filharmonie a příští rok se stane hudebním ředitelem National Symphony Orchestra ve washingtonském Kennedyho centru.

Kromě toho je vyhledávaný jako dirigent oper − od roku 2002 působí v Metropolitní opeře v New Yorku, pět let nato se stal hudebním ředitelem Teatro Regio v italském Turíně. Letos na prestižních cenách International Opera Awards získal titul Dirigent roku.

Jak toho docílil? "Neznám recept na úspěch," odpovídá Noseda. "Hudbě, které se věnujete, se musíte odevzdat bez přetvářky. Soužití s orchestrem má i psychologickou rovinu. Ale pokud se napojíte na hudbu a chcete, aby totéž cítili filharmonici, nedorozumění jdou stranou."

Zítřejší koncert v pražském Rudolfinu zahájí Dvořákův Koncert pro violoncello a orchestr h moll. Bude to sice poprvé, kdy Noseda diriguje českého sólistu Jiřího Bártu, zato skladatelovu tvorbu zná. "Dvořáka miluji," říká dirigent, jehož prý nejvíc oslovuje skladatelova tvorba po návratu z USA.

Druhou položku programu, Rachmaninovovu Symfonii č. 2, londýnský orchestr na současném turné po 11 evropských městech uvádí takřka každý večer. Aby nepropadl rutině, dirigent si připomíná, za jakých okolností skladba vznikla. "Rachmaninovova první symfonie skončila katastrofou. Publikum ji nepřijalo," říká dirigent, podle nějž skladatel na druhé symfonii pracoval o to usilovněji.

"Stál před výzvou, zda dokáže složit něco velkého. A stvořil fantastický obraz ruské duše. Když tu symfonii diriguji, snažím se představit si, co se Rachmaninovovi při premiéře honilo hlavou," říká dirigent a také to hned pojmenovává: "Nejspíš si říkal: Změní tohle dílo to, jak mě vnímá svět?"

Související