Zhruba ještě před dvaceti lety se chytří lidé poznali tak, že znali odpovědi na otázky. Využívali své vědomosti a inteligenci. Dnes už odpovědi na 99 procent všech otázek existují. "Kde je nejhlubší místo na světě?" − "Která herečka ztvárnila hlavní roli v prvním filmu Ingmara Bergmana?" − "Jak se jmenuje prvek, v jehož atomu je nejmenší počet protonů?"

Panebože, tohle přece ví každý, kdo vlastní telefon nebo chytrý počítač. Google zná odpovědi na 99 procent otázek, se kterými se můžeme setkat. Ale stále je tu to zbývající jedno procento otázek, na které odpovědi neznáme. Nikdo je nezná. Provokují nás a zároveň inspirují. Čímž se dostáváme k paradoxu dnešní doby. Chytří lidé teď nejsou ti, kteří znají odpovědi, nýbrž ti, kteří dokážou klást otázky. Nejlépe takové, na které Google nemá odpovědi.

Byť ne takto implicitně řečeno, i to je jedním z leitmotivů nové knihy amerického novináře Kevina Kellyho. Třiašedesátiletý zakladatel kultovního časopisu Wired, který od počátku devadesátých let píše jakousi kroniku internetové éry, ve své poslední knížce Nevyhnutelné (Inevitable, 2016) představuje svůj pohled na technologie a budoucnost. Obecně vzato na to, co nám přinesou a jak náš svět změní. Dokážeme to odhadnout? Anebo budoucnost musí být teprve "vynalezena", a proto ji neumíme předpovídat?

Telefon že bude přenosný?

Název knihy odkazuje k tomu, že základní trendy jsou nevyhnutelné, ale jejich konkrétní podoba může být rozmanitá. "Nástup mobilních telefonů byl v jistý moment nevyhnutelný, ale vyvinutí iPhonu nikoli. Internet byl nevyhnutelný, ale služby jako Facebook a Twitter nikoli," píše Kelly. Jsou to nicméně právě zejména tyto detaily, které naši budoucnost určují a formují.

Jsem o patnáct let mladší než Kevin Kelly, ale mnohé zážitky a pocity máme společné. Když jsem byl malý kluk, vysněnou mantrou budoucnosti byl rok 2000. Vše jako by se upínalo k tomuto letopočtu. Jak bude svět v tom roce vypadat? Přežije rok 2000 ten či onen živočišný druh? Budeme na víkend létat na Měsíc, nebo dokonce až na Mars?

Vyrůstal jsem v sedmdesátých letech, kdy už jen dozníval boom dobývání vesmíru z předchozího desetiletí. Ale i tak se zdálo pravděpodobné, že v roce 2000 se budou ty největší změny týkat dopravy. Že se přesuneme dál do vesmíru, obydlíme oběžnou dráhu i nejbližší kosmická tělesa a na kratší vzdálenosti budeme cestovat létajícími auty. Samořiditelnými, pochopitelně.

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.
Newsletter

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších. Výběr pro vás připravuje šéfeditor iHNed.cz Jan Kubita.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru