Opravdový romantismus vynikne jenom na pozadí nemilosrdně kruté a cynické reality. Podle tohoto kritéria je David Cornwell alias John le Carré, bývalý důstojník britských tajných služeb a učitel na elitní škole, jinak autor třiadvaceti vesměs špionážních románů, jedním z posledních romantiků naší doby. Jeho rozsáhlé dílo, do něhož patří také v češtině právě vydaný román Zrádce mezi námi, lze rozdělit na dvě téměř stejné části řezem probíhajícím koncem studené války.

Již uzavřená první část se zabývala neviditelným soubojem západních a komunistických tajných služeb v poválečném období. Po prvních dvou spíše detektivních knihách ze začátku šedesátých let si le Carré získal popularitu a existenční nezávislost románem Špion, který se přišel ohřát. Rozehrál v něm škálu šedých odstínů černobílých jistot studené války a přiblížil svět tajných služeb, který se řídí jinými pravidly než svět, v němž se denně pohybujeme.

S výjimkou románu Městečko v Německu (1968), těžícího z osobní zkušenosti Davida Cornwella jako druhého tajemníka britského velvyslanectví v Bonnu, spojuje všechna le Carrého první díla postava stárnoucího špiona bez iluzí George Smileyho a vědomí hluboké morální ambivalence špionského řemesla. Více než v jiných dílech tohoto žánru le Carré projevuje pochopení pro některé pohnutky svých protivníků i pohrdání intrikami a morálním nihilismem vlastních kolegů.

Vrcholem le Carrého díla z období studené války byla takzvaná Trilogie Karly, pojmenovaná podle fiktivního šéfa sovětské tajné služby, jehož skutečným předobrazem měl kromě jiných snad být též legendární šéf východoněmeckých špionů Markus Wolf. Sem náleží romány ze sedmdesátých let − Jeden musí z kola ven, Počestný školák a Smileyho lidé.

Po konci studené války mnoha autorům tohoto žánru alespoň na čas vyschly kalamáře s tématy, která poskytovalo soupeření světa míru a socialismu se Západem. Pro le Carrého jako by to neplatilo. Od roku 1993, kdy vyšel nedávno úspěšně televizně serializovaný Noční recepční, napsal dvanáct románů a nadále se těší čtenářské přízni.

Pro ty, kteří nepostřehli tento konzistentní a sílící rys v jeho tvorbě, se však autor současně odhaluje spíše jako tradiční britský moralista než architekt napínavých zápletek a rozuzlení. Od souboje dobra − byť kompromitovaného − se zlem se le Carrého pozornost čím dál více upírá k pokrytectví, sobectví a sebezničující hrabivosti naší civilizace.

Nepřítel, se kterým teď le Carrého hrdinové bojují, již není v první řadě agent cizí mocnosti, ale někdo z nás. Odtud také ironické názvy jeho děl z tohoto období: Naše hra (1995), Choulostivá pravda (2013) a právě Zrádce mezi námi, jenž nyní, šest let po anglickém originálu, vyšel v českém překladu Milana Lžičky.

Zdrojem zla v nejnovějších le Carrého románech už není totalitní ideologie a zahraniční agrese, ale obchodníci se zbraněmi a drogami, bankéři těžící z praní špinavých peněz či zájmy velkých farmaceutických firem. V románu Hledaný muž z roku 2008 se autor zabýval též vykazováním neexistujících úspěchů a zakrýváním přehmatů v boji s terorismem, jimž napomáhá bezohledný cynismus byrokratů a politiků, kteří pro vlastní zájmy a ochranu sabotují práci policejních a tajných služeb.

Do této řady patří také román Zrádce mezi námi, který se letos jako předtím mnohé jiné le Carrého příběhy dočkal též filmového zpracování. Trochu neochotnými hrdiny příběhu jsou Perry a Gail, bezstarostný milenecký pár, který se bezděčně stává prostředníkem pokusu o útěk největšího ruského "pradláka peněz" Dimy do Anglie. Ten se má uskutečnit výměnou za informace o finančních operacích ruského podsvětí a jeho prostřednících i spolupachatelích z řad politiků a bankéřů londýnské City.

Perry a Gail − a jejich profesionální spojenci v britské tajné službě Luke a Hector − v příběhu nebojují ani tak proti vrahům ruské mafie, jejichž úkolem je zahladit všechny stopy obřích finančních machinací a zlikvidovat každého, kdo by mohl ohrožovat jejich nejvyššího vůdce Knížete. Protagonisté stojí především proti duplicitě v nejvyšších vrstvách britské byrokracie a u jejích politických šéfů.

Dilema, před které tento fiktivní příběh staví britské tajné služby a muže zákona, je skutečné. Praní špinavých peněz dnes podle odhadů představuje 2 až 5 procent světové HDP, tedy obrovskou sumu odhadovanou na 800 miliard až 2 biliony amerických dolarů ročně.

Globální systém finančních služeb se středem v anglické metropoli hraje v těchto nekalých transakcích podstatnou úlohu. Posledních dvacet let byly banky a finanční ústavy v londýnské City svědkem přesunu obrovského objemu finančních prostředků vyvedených z ruské ekonomiky. A stejně tak do bezpečí a komfortu staré dobré Anglie zamířila řada oligarchů i se svými rodinami.

Není pochyb, že z tohoto jevu, který se odehrál za blahosklonného přivírání očí zodpovědných institucí, těžil jak britský finanční sektor, tak bující obchod s luxusními nemovitostmi, podobně jako finanční výkazy nejprestižnějších britských škol, které navštěvují teď již "gentrifikované" děti pirátských rodičů. O přízni a přímluvách některých britských politiků ze všech hlavních politických stran se sice jen šuškalo, ale v mnoha případech dost přesvědčivě.

Kniha

John Le Carré
Zrádce mezi námi
2016, Nakladatelství Mladá fronta, přeložil Milan Lžička, 360 stran, 349 korun

Ještě znepokojivější je, že ačkoliv o jednotlivých případech a jejich skandálních souvislostech občas proniknou informace na veřejnost, aféra vzápětí vyvane v neproniknutelném oblaku bankovních a obchodních tajemství, ochrany utajovaných dat a hrozeb soudními žalobami. V ojedinělých případech je finanční ústav klepnut přes prsty v podobě nevelké pokuty a ten či onen poslanec se tiše odebere do důchodu. "Londongrad", jak se mu mezi zasvěcenými přezdívá, však nadále kvete.

Na rozdíl od le Carrého starších románů, odehrávajících se za studené války, není četba jeho současné produkce vždy povznášející a duchu lahodící činností. Zatímco v prvních knihách byla hranice mezi zlem a dobrem, jakkoli nedokonalým a zčásti kompromitovaným, celkem jasná, v novějších dílech zlo emigrovalo na naši stranu a jeho šíření již nebrání žádná železná opona. Může tak plně využít možností, které mu poskytuje náš liberální finanční, právní a společenský systém.

To, že natolik významnou roli v le Carrého románech nadále hrají mafiáni, obchodníci se zbraněmi a za finančníky převlečení raubíři z postsovětského světa, jako by nebylo jen dílem autorových preferencí pro důvěrně známý terén, ale symptomem posmrtné pomsty totalitního myšlení na jeho protivnících. Odeznění hrozby zotročením jako by nás osvobodilo nejen od útlaku, ale také od zodpovědnosti. Zrcadlo, které nám le Carré nastavuje, je nemilosrdné. Obraz, jenž se v něm objevuje, je ale nezaměnitelně obrazem současné Evropy.

Autor je bývalý diplomat, působící naposledy jako český velvyslanec v Londýně, a nynější ředitel Knihovny Václava Havla. V roce 2008 pod pseudonymem Daniel Wolf a letos znovu pod svým jménem vydal špionážní thriller Ochlazení.

Související