Zřejmě v tom kraji bude něco zkaženého. Dva nejvýraznější podzimní seriály České televize ukazují nepřívětivou tvář Karlovarska. V moderní detektivce Rapl jde o temný, leč svůdně fotogenický kout země. V drahém třináctidílném historickém projektu Já, Mattoni, jehož první díl bude uveden zítra, se jedná o místo, kde se rodí nepříjemní a velmi nudní lidé.

Dosud nejdražší seriál České televize Já, Mattoni stál sto milionů korun a významnou měrou se na jeho rozpočtu coby koproducent podílela firma Karlovarské minerální vody, o jejímž zakladateli snímek pojednává.

Už tento fakt dává projektu "do vínku", či spíše "do pítka" pachuť srovnatelnou se sirnatou vůní jednoho z karlovarských pramenů.

V průběhu natáčení došlo například k přeobsazení nejmladšího ze tří představitelů titulního hrdiny Heinricha Mattoniho, neboť se koproducentovi nelíbilo, že původní herec Jan Komínek hrál v reklamě na konkurenční nápoj. Ale i bez takových "drobných" nepříjemností by byly pochyby o vhodnosti podobných koprodukcí na veřejnoprávní půdě oprávněné.

Nakonec však, alespoň podle prvních dvou epizod, je největším a nejviditelnějším "prokletím" seriálu samotný scénář. "Musím vám říct, že nejsem mužem slov, vždy jsem konal činy," říká v úvodu Heinrich Mattoni hlasem Aloise Švehlíka, nejstaršího představitele. Ten bude coby vypravěč provázet celým seriálem, a už jen z této jediné věty je zřejmé, že to nebylo moudré rozhodnutí.

Rozpočet díla o zrodu a osudu jednoho rakousko-uherského podnikatelského snu je vidět v historických lokacích, ve studiu se příliš nenatáčelo. Bohužel se v nich odehrává převážně sled výjevů prostý jakéhokoli napětí. Nadužívaný hlas vypravěče tempo nedodá, naopak se utápí ve větách, které nejsou dobře napsané a vůbec nic neznamenají.

"Ženy měly v mé přítomnosti často takový pohled. Nechci říct, že nevím proč. Možná i to bylo příčinou, proč byl můj život takový, jaký byl." Pokud má výrok s nulovým obsahem − jaký že ten pohled a ten život vlastně byly − vyvolat napětí, nedaří se.

První epizoda se po úvodu z roku 1910 přesouvá do poloviny 19. století a sleduje mládí Mattoniho, jehož otec byl radním v Karlových Varech. Ukazuje se v ní, jak se z Mattoniho juniora stal sukničkář a jak půjde tato vlastnost ruku v ruce s jeho cílevědomostí a touhou vyniknout.

Rukopis režiséra Marka Najbrta, známého stylově výrazným historickým filmovým dramatem Protektor i internetovou politickou satirou Kancelář Blaník, se tu nikterak neprojevuje. A pokud měl první díl potenciál ukázat napínavé okolnosti, za nichž úředníček na místní radnici Mattoni získal pacht na prodej minerálních vod, scenárista Petr Zikmund se ho bez boje vzdal.

O tom, že je Mattoni schopný, se pouze hovoří. Ale klíčová scéna hlasování, během něhož má mladík zúročit své know-how, nabyté ne zcela čestným způsobem, se přeskočí. Asi proto, že by dalo moc práce tyto detaily vymyslet.

Z televizního díla se line neochota vyprávět jinak než slovy. Hned v úvodu otec Mattoni v jediném monologu na náměstí představí synům půlku Karlových Varů a vypravěč neustále opakuje, že v jeho příběhu jde rovněž o obecnější věci či že do něho často zasáhl osud.

Po prvních dvou částech se Mattoni nejeví jako komplikovaný muž, který má i temné stránky, ale jako nesympatický hrdina, jenž je hnusný na ženy, pro úspěch je ochotný udělat cokoli a žádnými velkými podnikatelskými schopnostmi nevyniká. Třeba tento lev ještě zařve, jak praví slova vypravěče. Zatím však jen mluví a mluví.

Související