K umění měl Petr Zeman blízko už od dětství. Díky nevlastní matce vyrůstal mezi výtvarníky a některé z obrazů, jež zdobily jeho domov, mu věnovali malíři Eduard Milén nebo František Foltýn. Celoživotní záliba architekta, který už dávno není dítětem, ale spokojeným sedmdesátníkem, postupem času získala velmi konkrétní obrysy − v unikátní soukromé sbírce, jež má hodnotu zhruba 750 milionů korun.

Kolekce se rozrůstá sice už od 70. let, ale nejcennější kousky do ní s manželkou Evou pořídili až po sametové revoluci. Jsou mezi nimi díla Jana Zrzavého, Emila Filly i mladších autorů.

S přibývajícím věkem ale manželé stále častěji přemýšleli, co se sbírkou bude po jejich smrti. Mají sice dvě dcery, ale ani jedna z nich se o obrazy a sochy starat nechce.

"Geny se neozvaly," říká smířeně Petr Zeman. Se ženou se proto odhodlali k ráznému kroku. Kolekci, kterou průběžně rozšiřují, odkázali Ústeckému kraji s tím, že zůstane v Žatci, kde je už nyní vystavená. "Je to pro nás mimořádná věc," přiznává hejtman Oldřich Bubeníček.

Sbírka Manželů Zemanových

◼ Cennou kolekci začali Petr a Eva Zemanovi dávat dohromady v roce 1971. Nejvíc kousků do ní pořídili až po listopadové revoluci z roku 1989 – od lidí, kteří obrazy získali zpátky v restitucích. O tom, které dílo mají manželé nejraději, vedou neustálé debaty. V každé místnosti je to jiný obraz či socha.
◼ Zaměřují se na modernu první poloviny 20. století, ale také na současné mladé a nejmladší autory, kteří patří mezi jejich přátele. Jsou to například Josef Bolf, František Matoušek, Jiří Petrbok, Lubomír Typlt nebo Tomáš Císařovský. Ze starší generace se přátelí třeba s Jiřím Anderlem.
◼ Součástí sbírky je také domorodé umění Nepálu či Afriky. Pro tyto předměty létají manželé do Dakaru, kde mají kontakty díky cestovateli Thoru Heyerdahlovi.

Manželé se seznámili v pražském ateliéru zahradní architektury, kam Zeman nastoupil jako vedoucí projektant. Díky práci mohl i za komunismu cestovat, od poloviny 70. let se účastnil světových přehlídek zahradního umění a podíval se tak na západ, třeba do Glasgow, Liverpoolu, Lyonu. Jeho krajinářské návrhy byly většinou něčím zvláštní.

"V každé expozici jsem měl zakomponované nejméně dva umělce, kteří byli, jak se tehdy říkalo, na indexu. Velice obtížné bylo první schvalování na umělecké komisi," vzpomíná na svoji práci. Například hned na svou první výstavu v Bonnu vezl skleněné fontány od tehdy "nepodporované" výtvarnice Dany Vachtové.

Politiku ale manželé neřeší. "Sbírka je nadčasová a přežije mnoho generací, tak jako umění samotné," komentuje Zeman.

K tuzemské politice mají ostatně daleko i geograficky, posledních 20 let většinu času tráví na Tenerife. Tam je dovedl jejich přítel, malíř Jiří Georg Dokoupil, který Zemanovy dlouho přemlouval, aby ho přijeli na Kanárské ostrovy navštívit.

Zkraje 90. let na to ještě nebyl čas, manželé si tehdy v Praze otevřeli síť květinářství Florsalon a později podnik rozšířili o několik knihkupectví a dvě galerie. Firmu s více než 60 zaměstnanci řídili sami, k tomu projektovali zahrady a udržovali veřejnou zeleň v Praze 6.

"Měli jsme toho dost, a tak jsme odjeli odpočívat na Tenerife. Tam jsme podlehli Jurovi Dokoupilovi a 20 let už střídavě žijeme na Tenerife a tři měsíce v roce v Žatci," vypráví Zeman.

Ještě předtím, než dali přednost ostrovům u pobřeží Afriky, plánovali přesídlit z Prahy právě do Žatce, který jim přirostl k srdci. Po roce 1989 tam na náměstí koupili dům a chtěli v něm zřídit obchod a velkou galerii. Dokonce posledních několik let vyjednávali s žateckou radnicí, že by svoji sbírku odkázali přímo městu.

"Jednání se táhlo dlouhých šest let, léta nám ubíhala," naznačuje Eva Zemanová, že nebyli spokojení, jak pomalu a zdlouhavě se debaty vedly. Nakonec se proto obrátili na odbor kultury Ústeckého kraje a Radka Spálu, který spravuje galerie v Lounech, Roudnici nebo třeba v Litoměřicích. "Kraj má všechny předpoklady zajistit odborný a plnohodnotný chod sbírky včetně obou domů, které jsou její součástí," říká Eva Zemanová.

Část jejich kolekce, která čítá 1200 děl, je umístěna v žatecké galerii, kde jsou některé z obrazů či soch k vidění. "Vzácné jsou Velké haldy nad Ostravicí od Jana Zrzavého z roku 1933 nebo Klášter v horách od Rudolfa Kremličky z roku 1919," vyjmenovává Zeman nejcennější obrazy jejich sbírky a žena jej doplňuje. "Pýchou naší sbírky jsou dva obrazy Oscara Domingueze, rodáka z Tenerife. Kresbu k našemu obrazu Muž s nákrčníkem vlastní muzeum v Madridu," říká.

Zemanovi se nezaměřují jen na 20. století, ale i na nejnovější umění. Zajímá je také domorodá africká a nepálská tvorba, které už shromáždili kolem tří set kusů a před časem ji vystavovala karlovarská galerie. "Přivedl nás k tomu náš soused z Tenerife Thor Heyerdahl," zmiňuje Petr Zeman norského mořeplavce a cestovatele, který v roce 1947 přeplul část Tichého oceánu na indiánském voru a zemřel v roce 2002.

Související