Poprvé jsem se v křesle nabitého městského divadla v Chelmsfordu v hrabství Essex začal ošívat v okamžiku, kdy místní labouristický předák a moderátor volebního mítinku Jeremyho Corbyna nazval všechny přítomné "comrades", tedy soudruhy… Spolu s loňským rokem to bylo čtvrté setkání bělovlasého levičáka s příznivci, které jsem na vlastní kůži zažil. Atmosféra byla všude soudružská, což nemá být pejorativní označení, nýbrž pokus o popsání lidové blízkosti mezi publikem a 67letým vrcholovým politikem, která je na britské poměry zcela mimořádná.

Jeremy Corbyn se obejde bez fanfár, dramatického hudebního doprovodu, záře reflektorů i afektovaných moderátorů. Prostě se najednou odněkud zjeví a sedne si ke stolu. Dlouholetý poslanec Dolní sněmovny za londýnskou čtvrť Islington, kde moje děti chodí do České školy bez hranic, je v současné době předsedou de facto dvou Labour Party. Na úrovni členské základny je jeho pozice neotřesitelná a obliba hlavně mezi mladými lidmi zcela mimořádná. Od okamžiku, kdy labouristé vedení Edem Milibandem dostali loni v květnu na frak v parlamentních volbách, stoupl počet členů obsahově skomírající strany ze 190 000 na více než půl milionu. I proto nemá autor těchto řádek pochyb o tom, že Corbyn po 12 měsících od svého senzačního zvolení málo známého vyzyvatele Owena Smithe porazí.

...

Pokračování tohoto článku si mohou přečíst jen předplatitelé. Děkujeme za vaši přízeň.
Obsah starší než měsíc je součástí archivu a do článků zdarma se nepočítá. Chcete číst bez omezení? Předplaťte si plný přístup.
Předplatit od 199 Kč / měsíc
Máte již předplatné?