Před více než dvěma tisíci lety pojmenoval řecký lékař Hippokrates temperament člověka podle tělesných tekutin − žluči (cholé), černé žluči (melancholé), krve (sanquis) a hlenu (flegma). Nadbytek jedné z těchto "šťáv" byl podle antického myslitele určující pro chování člověka. Na začátku 20. století na tuto uznávanou typologii navázal například Carl Gustav Jung, který lidský temperament rozšířil o další dvě charakteristiky; introvertní a extrovertní. U mnoha lidí bývá temperament spíše mixem většího množství typologií, což ovšem neznamená, že neexistují lidé s vyloženě cholerickým (extrovertním) či naopak flegmatickým (introvertním) naturelem. A pravděpodobnost, že se setkají v jednom pracovním prostředí, je překvapivě velká.

Dobrý a zkušený personalista dokáže tyto vlastnosti odhalit již na pohovoru. Podle Markéty Švedové, ředitelky headhunterské společnosti Recruit.cz, cholerici znaky svého chování většinou odhalí, až když se dostanou do situace, která jim nesedí. "Tam je můžeme při pohovoru dostat i otázkami, na které nechtějí nebo neumějí odpovídat. Začnou být pak nevrlí a netrpěliví a mají tendenci schůzku i zkracovat, či dokonce ukončit. Flegmatik většinou na otevřené otázky reaguje klidně a někdy až povrchně, interview s ním může probíhat i pozitivně, ale v podstatě bez výrazných emocí."

Proč si tedy firmy takové lidi vybírají ke spolupráci? Psycholog práce František Bělohlávek ve své knize 15 typů lidí tvrdí, že flegmatici mají silné stránky v nadhledu, chladné hlavě či vyrovnanosti a cholerici zase v otevřenosti, přímosti nebo čitelnosti. Podobně uvažuje i Markéta Švedová. "Cholerik bývá často dobrým a rozhodným šéfem, má vysoké pracovní nasazení a je orientovaný na výsledek. Flegmatik je výborný jako člen do velkého týmu, bývá to nekonfliktní člověk, který má rád svou stabilitu, netouží po ambiciózní kariéře, dobře se soustřeďuje na detailní práci a je vytrvalý."

Tyto dva temperamenty mají ale také své stinné stránky. "Cholerici mohou, byť nezáměrně, ubližovat ostatním lidem. Nepřiměřeně je napadají za drobnosti nebo za věci, za které nemohou, vytvářejí neklid, napjaté vztahy a nervózní atmosféru na pracovišti," vysvětluje v knize Bělohlávek. Flegmatik, kterého tento významný psycholog nazývá "pohodovým" typem (oproti impulzivnímu cholerikovi), mívá problémy s liknavostí, odmítáním změn, snahou o udržení stávajícího uspořádání a způsobu práce. To pak vede ke snižování motivace celého týmu.

Nesnadná komunikace

Komunikace s takovými podřízenými nebývá snadná. S choleriky je třeba hovořit opatrně, protože bývají často vztahovační a i sebemenší kritiku berou jako útok, na který reagují protiútokem čili hněvem. "Je dobré se naučit asertivní techniky, například selektivní ignorování, kdy ignorujeme osobní útoky a zaměříme se jen na věcné argumenty, dále pak kladení otázek, které donutí druhého na chvíli ztlumit emoce a rozumně uvažovat nad odpovědí," píše se v knize 15 typů lidí. U flegmatika je zase třeba trvat na plnění povinností, zdůrazňovat jejich důležitost a na neurčité hlášky, kterými hází problémy za hlavu, odpovídat konkrétními důsledky, jež z tohoto chování plynou.

Riziko pohodlného tempa

Motivace k plnému pracovnímu nasazení vychází u flegmatiků ze stejných kořenů. Opět je třeba zdůrazňovat důležitost úkolů a v případě jejich neplnění situaci důrazně řešit osobním postihem. "Pro impulzivní typy je naopak dobré vyvarovat se situací, které by mohly vést k nepřiměřené reakci, a nacvičovat relaxační techniky a zvládání stresu," míní Bělohlávek. Jeho slova doplňuje Alessandro Lagazio, HR manažer Ikey Česká a Slovenská republika. "U flegmatiků je například důležité vytvořit prostředí a příležitosti, kde mohou ukázat sami sebe. U lidí s více cholerickým chováním byste měli naopak uspokojit jejich potřebu rychlosti a akce a jejich vedení je více aktivní a založené na nezávislosti."

Může se stát, že se v jednom týmu potká šéf i podřízený se stejně vyhraněným naturelem. Nasnadě je pak otázka, zda může taková spolupráce být k užitku. HR specialistka Slevomatu Jana Procházková tvrdí, že i tyto pracovní vztahy mohou fungovat skvěle a harmonicky. "Podobným stylem práce si dva stejně temperamentní typy mohou perfektně vyhovovat. Je tam riziko, že takováto dvojice zabředne do pohodlného tempa v rámci svého charakteristického stylu práce, ale právě v tom může skvěle zafungovat přítomnost jiných temperamentů v týmu."

Někdy ale selže úplně vše, na cholerika a flegmatika, ať už v roli šéfa či podřízeného, neplatí ani asertivita, ani motivace, a dokonce ani postihy za nevhodné chování. V takovém případě je asi nutné udělat razantní krok a s dotyčným se rozloučit. "U nás taková situace nastane tehdy, když se člověk nedokáže vymanit ze své přirozené polohy a nedokáže potlačit převládající rys, který pak může narušit fungování týmu či jeho výkon," říká Jana Procházková.

Související
Newsletter

Byznys podle HN

Nechcete, aby vám uniklo to nejdůležitější?

Pro naše čtenáře připravujeme každý týden newsletter o byznysu a finančních trzích. Stačí zde zadat svůj email a každý pátek od nás dostanete souhrn událostí, které byste neměli minout. A přidáme osobní tipy čtyř osobností newsroomu Hospodářských novin. Píše Martin Jašminský, Luděk Vainert, Luboš Kreč a Petr Kain.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru