Jaké knihy máte právě na nočním stolku?

Zrovna teď tam jsou knihy Jiří Sádlo: Praha a Brno a Tomáš Petráček: Církev, tradice, reforma. Myslím na Prahu a na Žižkov a s Jiřím Sádlem to jde úžasně. A také jsem se v poslední době hodně zabýval středověkem v souvislosti s Madonou z Osíka a její novou tváří, proto kniha Tomáše Petráčka. K tomu jsem si dal Umberta Eca: Jméno růže. Mimochodem, moc jsem si ji vychutnal. V době, kdy byla "povinnost" ji číst, jsem to nedokázal.

Máte nějakého oblíbeného autora, k jehož textům se stále vracíte?

Asi je to Karel Hynek Mácha, pravděpodobně první moderní básník české literatury. K Máji se vracím celý život.

Co jste četl, když jste byl malý kluk?

Pohádky Boženy Němcové, pohádky ilustrované Josefem Ladou a velký zásah jsem dostal od Stromu pohádek ilustrovaného Stanislavem Kolíbalem. Hodně jsem také prožíval toulky s Ladislavem Stehlíkem v Zemi zamyšlené a životopisy impresionistů od Henriho Perruchota. A také rodokapsy, vždy mě dojímalo jasně rozpoznané dobro a zlo.

Existuje kniha, kterou si musíte určitě ještě přečíst?

Z knihovny na mě stále koukají Obrazy z dějin národa českého od Vladislava Vančury, nemohu se k nim dostat, nevím proč mě stále provokují. Je v tom nějaká nostalgie nebo touha romantické duše.

Předpokládám, že čtete hodně knih o architektuře, máte rád ale třeba i životopisy svých slavných kolegů či beletrii, která vychází z tohoto prostředí?

Udržuji si povědomí o tom, co se o architektuře píše, ale čtení je to většinou dost nudné. Už přes půl roku mám u nočního stolku například knihu Adama Sharra Heideggerova chata. A přitom to byl právě Martin Heidegger, kterého považuji za myslitele, který můj náhled na architekturu zásadně ovlivnil, ale on psal o architektuře nepřímo, aby se mohl dotknout její podstaty. Životopisy už moc nečtu.

Kterou autorku byste rád pozval na skleničku vína a o čem byste si povídali?

Annu Háblovou. A chtěl bych si s ní povídat o kouzlu používání minima slov a o křehkosti jejich významů.

A s kterým autorem byste se nebál strávit desetihodinový let?

Asi s Jackem Kerouakem, ale spíš bych s ním jel stopem. Také s Karlem Hynkem Máchou, ale s ním bych zase šel raději pěšky z Prahy do Litoměřic. V tom letadle bych klidně deset hodin letěl s Janem Balabánem a rád bych si s ním povídal o Ostravě. Za jeho života jsem to bohužel nestihl.

jarvis_57bf111d498e0b05800759cc.jpeg
Co čte architekt Josef Pleskot
Foto: Martin Svozílek
Související