Alexeje jsem poznal téměř před deseti lety. Hubený, skoro dvoumetrový chlapík s barevnými dredy by vyčníval kdekoliv, tím spíš ve východoukrajinském Luhansku. Ve městě, které se zoufale snažilo zůstat v Sovětském svazu. Alexej Bida patřil mezi hlavní organizátory koncertů, happeningů a dalších akcí.

Znovu jsem o něm slyšel v květnu 2014, kdy se po sociálních sítích rozlétla zpráva, že ho proruští ozbrojenci unesli. O den později ale byl na svobodě. "Dostali jsme echo, že budou obsazovat vojenskou správu, tak jsme tam jeli natáčet. Chytli mě a odvezli do obsazené budovy tajné služby," vzpomíná Alexej v kyjevské kavárně.

"Mlátili mě asi tři hodiny a pak se mě začali ptát, kdo jsem a co dělám. Kromě kopanců a ran pažbou jsem si vyzkoušel i gumový obušek, kozáckou nagajku a řetěz. Druhý den jsem měl záda v barvách Doněcku," naráží Alexej na černomodrorudou vlajku separatistů.

Díky poprasku na sociálních sítích a intervenci OSN byl Alexej propuštěn. Zajel si domů pro věci a opustil rodné město. Od té doby tam nebyl. "Všechno o mně věděli, sledovali nás už od prosince. Vylepili letáky s mou fotografií a textem, že jsem narkoman, homosexuál a agent Západu a že si pro mě brzy přijdou," vysvětluje Alexej, proč nemělo smysl zůstat v Luhansku.

Odjel do Dněpropetrovsku a stejně jako většina přátel se zapojil do dobrovolnického hnutí. "S přítelkyní jsme uspořádali svatbu, kterou jsme plánovali ještě v Luhansku. Všichni tam seděli s mobily a vybíhali telefonovat, pořád bylo potřeba někoho evakuovat, tahat ze zajetí, zařídit léčení. I tak jsme si to ale užili," vzpomíná Alexej.

ZAHRANIČÍ NA TWITTERU

Zahraniční rubriku Hospodářských novin najdete také na Twitteru.

Zatímco jiní dobrovolníci pomáhali uprchlíkům, Alexej pomáhal armádě, které chybělo úplně všechno. "Sháněl jsem ponožky, spacáky, našel jsem továrnu, kde mi prodali levně maskáčové uniformy. Celkem jsem na Donbas odvezl věci za víc než milion hřiven (v dnešním kurzu milion korun, před dvěma lety ale hřivna byla dvakrát silnější). Nejvíc peněz jsem dostával z německé a americké diaspory, jeden člověk mi třeba poslal deset tisíc dolarů a já vůbec nevím, kdo to byl," říká Alexej.

Nakonec se Alexej přestěhoval do Kyjeva. Půl roku pracoval jako stavební dělník, pak si našel práci v Helsinské skupině pro lidská práva. "Mapujeme porušování lidských práv během konfliktu. Já se zabývám popravami ukrajinských vojáků v zajetí. Snažíme se zjistit jména obětí i vrahů. Je neuvěřitelné, kolik materiálů na internet dávají sami pachatelé," kroutí hlavou.

Spolu s dalšími organizacemi dávají dohromady také databázi obětí války na Donbasu, civilních i bojovníků z obou stran. "Zajímalo by mě, kolik tam zahynulo Rusů. V Luhansku úřady a vojenské objekty neobsazovali místní, ti byli jen živým štítem, za nimi šli profesionální vojáci z Ruska," říká Alexej.

jarvis_57bc8906498e0b057fd17b72.jpeg
Ukrajinský aktivista Alexej Bida s manželkou Julií
Archiv Alexeje Bidy
jarvis_57bc8906498e0b057fd17b81.jpeg
Ukrajinský aktivista Alexej Bida
Archiv Alexeje Bidy
Související