Nová tapiserie na památku Václava Havla je trochu jako létající koberec. Drobná, že se dá srolovat a vzít do podpaží, létá si po světě bez doprovodu. Ale kam přiletí, tam se něco začne dít. Přinejmenším v následujícím půlroce, kdy si svět v říjnu připomene Havlovy nedožité 80. narozeniny a v prosinci páté výročí jeho úmrtí.

Oslavy spojuje právě to, kam nástěnný koberec, ručně utkaný podle kresby výtvarníka Petra Síse, přicestuje. Nejprve bude příští měsíc vystaven v New Yorku, jehož starosta Bill de Blasio prohlásí 28. září za Havlův den. Oslav pod tapiserií se zúčastní britský historik Timothy Garton Ash, předseda sněmovny Jan Hamáček za ČSSD či pražská primátorka Adriana Krnáčová z hnutí ANO.

V prosinci tapiserie dorazí do pražského Centra současného umění Dox, které u této příležitosti rozešle dopisy politickým vězňům v různých zemích světa. A v březnu dílo natrvalo zamíří do Štrasburku, kde bude umístěno v novém sídle ombudsmana Evropského parlamentu − takzvané Havlově budově.

Češi tu kresbu už dobře znají, a nejlépe čtenáři Hospodářských novin. Právě na jejich titulní straně v prosinci 2011 vyšel obrázek Petra Síse, světoznámého českého výtvarníka žijícího v New Yorku, nazvaný Letící muž. Na něm hejno bílých ptáků nad Pražským hradem vytváří siluetu českého prezidenta odlétajícího do nebe.

Když titulní stranu spatřil Bill Shipsey, irský právník a vlivný člen Amnesty International, nechal podle obrázku ve francouzském Aubussonu utkat tapiserii. Shipsey na ni sehnal finanční příspěvky od členů irské kapely U2 a dále od hudebníků Stinga, Petera Gabriela a umělkyně Yoko Ono. V prosinci 2012 tapiserie dorazila do Prahy a byla zavěšena v hale ruzyňského letiště, tehdy čerstvě přejmenovaného na Letiště Václava Havla.

Jenže uplynuly čtyři roky a ani častý cestující nemá pocit, že by tapiserii na letišti často vídal. "Dodnes jsem netušila, že tu nějakou tapiserii vůbec máme," říká dokonce pracovnice letiště přímo před tapiserií na chodbě terminálu 2.

Protože tapiserie visí u stropu v takzvané tranzitní zóně, spatřit ji mohou jen ti, kteří odsud odlétají. A protože obrázek je schovaný až za schodištěm, jež vede k odletovým branám, musí se sem návštěvník spíš omylem zatoulat.

Dokonce ani zaměstnankyně fastfoodu a kavárny, které na tapiserii hledí zpoza pultu, si obrazu velkého čtyři krát pět metrů prý doteď nevšimly. Jedině prodavačka obchodu Bohemia Deli tuší, o čem je řeč. "Ten ptačí muž?" ptá se a ukazuje na Sísův obrázek. "To je přece Havel!"

Je škoda, že Letiště Václava Havla, na němž mimochodem nelze koupit knihy či divadelní hry bývalého českého prezidenta, svůj cenný havlovský předmět poněkud skrylo. "Uvědomuji si, že pět metrů vysoké dílo se na letišti nedá pověsit kdekoliv, ale pořád jsem se nevzdal myšlenky, že tapiserii na Letišti Václava Havla přesuneme na viditelnější místo," vysvětluje iniciátor projektu Bill Shipsey, proč teď obraz z pražského letiště jednoduše nevzal a neposlal do New Yorku.

Shipsey na to šel odjinud − francouzskému Atelieru Pinton zadal výrobu druhé, takřka identické tapiserie. Místo původního výškového formátu přiměl výtvarníka Síse, aby obraz přepracoval na menší šířkový formát tři krát dva metry. A místo rockových hvězd tentokrát částku 25 tisíc eur získal od českých podnikatelů Libora Winklera a Karla Janečka.

Oslavy v USA

◼ Zářijové oslavy Václava Havla v New Yorku se soustředí okolo Dne české státnosti – právě sv. Václava, 28. září, newyorský starosta Bill de Blasio prohlásí za Havlův den.

◼ Už v úterý 27. září se ve Washingtonu uskuteční vzpomínková akce v Kapitolu u busty Václava Havla. Den nato tamní divadelní soubor Alliance of New Music/Theatre uvede inscenaci Havlovy hry Protest.

◼ V New Yorku se oslavy soustředí do České národní budovy. V úterý 27. září tu bude představeno umělecké dílo americké dvojice Leimay věnované Havlovi. Téhož dne se uskuteční diskuse s hudebníkem Michaelem Kocábem, diplomatem Martinem Paloušem, ekonomem Janem Švejnarem a ředitelem pražské Knihovny Václava Havla Michaelem Žantovským.

◼ Na středeční Havlův den, při němž bude odhalena tapiserie, do New Yorku přiletí Dagmar Havlová, pražská primátorka Adriana Krnáčová (ANO) či předseda Poslanecké sněmovny Jan Hamáček (ČSSD).

◼ Během večera budou uvedeny ukázky z Havlových divadelních her a britský historik Timothy Garton Ash udělí první Cenu pro odvážného a ohroženého spisovatele (Award for a Courageous Writer at Risk).

◼ "Na fasádě České národní budovy bude také vytištěna série Havlových citátů," doplňuje Pavla Niklová, bývalá šéfka Českého centra v New Yorku, která nyní newyorskou část oslav organizuje coby výkonná ředitelka tamní nadace Vaclav Havel Library Foundation.

Proč to celé Shipsey dělá? Vlastně z historických důvodů. Letos osmapadesátiletý irský právník se členem Amnesty International stal roku 1977, kdy tato lidskoprávní organizace získala Nobelovu cenu míru. Tentýž rok ale Shipsey zaznamenal, že v Československu vznikla Charta 77, a coby řadový dobrovolník Amnesty pak komunistickému režimu posílal dopisy s výzvou k propuštění politických vězňů.

Později se Shipsey stal předsedou irské sekce a roku 2002 pod záštitou hnutí založil Art for Amnesty, tedy pobočku angažující umělce v boji za lidská práva. Rok nato si vymyslel cenu zvanou Velvyslanec svědomí, zaletěl do Prahy, přiměl Havla, aby si ocenění vyzvedl v irském Dublinu, a tam mu jej posléze předal.

Tehdejší zážitek z toho, jak vzal Havla do nahrávacího studia kapely U2 a později do dublinského baru, Shipsey dodnes rád vypráví. Teď už ale jen jako soukromou vzpomínku. Letos v květnu rezignoval na předsednictví Art for Amnesty a nadále se označuje jen za "právníka a lidskoprávního aktivistu", jak řekne po chvilce na rozmyšlenou. "Sice jsem teď soukromá osoba, ale o to víc mohu upozorňovat na své projekty," vysvětluje muž, jenž pro Amnesty dobrovolně pracoval devětatřicet let.

"Člověk uspořádá spoustu jednorázových akcí, například koncertů," říká Shipsey a poukazuje třeba na to, jak v Dublinu roku 2012 se zpěvákem Bonem a písničkářem Damienem Ricem vítali tehdy nedávno na svobodu propuštěnou barmskou disidentku Su Ťij. "Jenže koncert skončí a nic po něm nezůstane. Na tapiseriích je krásné, že když je dáte na správné místo, mohou jednoho člověka připomínat celá staletí," dodává Shipsey.

Přestože dnes organizuje projekty od Kapského Města po Mexico City, je irský právník stále nebývale nakloněný Čechům. Bývalého prezidenta ve světě propaguje coby člen poradní rady nadace Vaclav Havel Library Foundation v New Yorku. A jednou za čas Shipsey přiletí do Prahy, aby svou síť "havlovských kontaktů" sezval do restaurace Sansho a tam s nimi vymyslel, co dalšího podniknout. Právě tady letos vznikl nápad, aby se nová tapiserie cestou z New Yorku do Štrasburku zastavila v pražském Doxu.

"Potkali jsme se v exilu," vzpomíná dvaašedesátiletý Leoš Válka, zakladatel a ředitel pražského Centra současného umění Dox, na první setkání s o čtyři roky starším výtvarníkem Petrem Sísem.

Někdejší pracovník stavebního podniku Válka odešel z Československa roku 1981 a usadil se v Austrálii, kde pak vedl několik úspěšných firem věnujících se stavbám a interiérovému designu. Během jedné z návštěv New Yorku v 80. letech poprvé narazil na čerstvého emigranta, výtvarníka Síse. V další dekádě se Válka nastálo vrátil do Prahy, a když tu roku 2008 zakládal Dox, z dublinské aukce umění na podporu Amnesty už se znal také s Billem Shipseym.

"Naše kontakty se ale zintenzivnily teprve v roce 2012, kdy Bill Shipsey připravoval tapiserii pro Letiště Václava Havla. Pomáhali jsme mu se sháněním kontaktů, například na tehdejšího ministra zahraničí Karla Schwarzenberga," vypráví Válka v kavárně v pražských Holešovicích, pár desítek metrů od budovy Doxu, na jehož stěně se usmívá velká černobílá fotografie Václava Havla.

Dox se za ty roky stal podstatným místem na "havlovské" mapě Prahy. Někdejší český prezident tu ještě stihl soukromě oslavit 75. narozeniny, další akce se pak konaly po jeho smrti − například bývalý diplomat Michael Žantovský, nynější ředitel pražské Knihovny Václava Havla, zde pokřtil svůj knižní životopis bývalého prezidenta.

Letos na to Dox naváže dvěma událostmi: v říjnu jako svoji hlavní podzimní výstavu otevře přehlídku Havlových snímků od fotografů Tomkiho Němce či Bohdana Holomíčka. A v prosinci pro veřejnost vystaví právě tapiserii určenou pro Štrasburk. U této příležitosti bude 10. prosince, na Den lidských práv, Dox hostit tradiční projekt Amnesty, během něhož se posílají dopisy politickým vězňům zadržovaným totalitními režimy na celém světě.

Cesta tapiserie kolem světa vyvrcholí příští rok v březnu ve Štrasburku, jenž je spolu s Bruselem sídlem Evropského parlamentu. "Po čtyřiceti letech bude ve Štrasburku stát nová budova, která v názvu ponese něčí jméno," pochvaluje si Bill Shipsey, že Evropský parlament již před čtyřmi roky souhlasil, aby se budova jmenovala po Havlovi. "O možnosti umístit sem tapiserii jsme si ale s předsedou Evropského parlamentu Martinem Schulzem dopisovali teprve nedávno," dodává.

Roky nepoužívaný a kompletně rekonstruovaný dům v sousedství dalších budov Evropského parlamentu bude od března 2017 sloužit coby kancelář unijní ombudsmanky, Irky Emily O'Reillyové. Tapiserie bude viset v šestém patře budovy v místnosti určené ke schůzkám.

A Bill Shipsey už vymýšlí, co dalšího souvisejícího s Václavem Havlem by zde mohl zorganizovat. "Před vchod do budovy na lavičku umístíme Havlovu bustu od české sochařky Marie Šeborové. A doufám, že uvnitř se mi podaří vyvěsit také několik Havlových fotografií od Tomkiho Němce a Bohdana Holomíčka," dodává muž, díky kterému tak hejno bílých ptáků ze Sísovy tapiserie roznese Havlův odkaz přes Prahu, New York a Štrasburk po celém světě.

Související