Začalo to dvěma akry. V roce 1961 je Robert Redford koupil a postavil si na nich dům. O sedm let později, po úspěchu filmu Butch Cassidy a Sundance Kid, jich přikoupil několik tisíc. A uprostřed horského kaňonu začal budovat sen o kulturním, nekomerčním centru. Brzy po režijním debutu Obyčejní lidé se resort změnil v umělecké centrum Sundance.

Redford se tehdy zajímal o experimentální filmy. Při sledování jednoho z nich si uvědomil, že snímek, na který se dívá, možná nikdo další neuvidí. Vzpomněl si přitom, jak v mládí strádal ve Florencii v nevytopeném pokoji, a rozhodl se, že autorům takových filmů musí pomoci.

Získal peníze na zkušební workshop a v roce 1979, pouhých dvanáct týdnů po dokončení Obyčejných lidí, přivedl do svého malého ráje první režiséry a vlivné lidi z politiky či byznysu.

První setkání v Sundance bylo prý velmi neformální. Redford tehdy nabízel za barem vousatým lidem ve vlněných plédech a džínách pivo. Šlo ale o zárodek projektu, z něhož časem vyrostl nejdůležitější festival nezávislého filmu, ale také jeden z nejvlivnějších festivalů na světě.

O deset let později se tu proslavil nezávislý snímek Stevena Soderbergha Sex, lži a video, jeden z počátků americké alternativy devadesátých let.

Redford nebyl zrovna příznivcem festivalů kvůli jejich soutěživé povaze, jeho Sundance Institute se dlouho věnoval pouze workshopům a vývoji filmových děl. Ale v roce 1985 přesto převzal záštitu nad skomírajícím U. S. Film Festivalem. V té době byla tato přehlídka americké nezávislé tvorby určená jen opravdovým nadšencům.

Mnozí se báli, aby z ní nevznikl Redfordův utopický projekt kdesi v horách, a ještě v roce 1987 kritik respektovaného oborového časopisu Film Comment poznamenal, že jde o festival zajímavý spíše "lyžováním a večírky".

Po celá 80. léta se Sundance Institute potýkal s finančními i manažerskými problémy. Redford chtěl mít nad vším kontrolu a jen obtížně svěřoval pravomoci jiným. Patřilo to k jeho neústupné povaze, která bránila komercionalizaci místa od úplných počátků. A čím dál víc byl v zajetí paradoxu: být nekomerční a vydělat si na vlastní provoz nešlo moc dohromady.

Dokonalá nebyla ani kvalita projektů, které se do laboratoří v Sundance hlásily. Tematicky byly sice závažné, výjimečný styl však postrádaly. Film Sex, lži a video, který tu v roce 1989 získal cenu diváků a posléze i Zlatou palmu v Cannes a nominaci na Oscara, byl prvním signálem, že se věci mění.

Sundance byl jediným pevným bodem v Redfordově životě, když se mu nedařilo manželství, přátelství nebo když jeho filmy nebodovaly. Úspěch snímku Sex, lži a video přinesl pozornost médií a s ní také odhalení, že Redford nebyl vždy nejlepším manažerem. Další ročník festivalu dostal Sundance do červených čísel a štáb i rozpočet se zmenšily takřka o polovinu.

Tou dobou se akce účastnil i začínající režisér Quentin Tarantino, který tu v roce 1992 uvedl svůj debut Gauneři. Pak už šlo vše ráz na ráz. Každý rok bylo Sundance zalidněnější, každý rok bylo blíž Hollywoodu.

Lednový festival dnes funguje jako počátek oscarové sezony, objevuje nové hity a představuje signály změn filmového průmyslu. Americký nezávislý film v průběhu devadesátých let do jisté míry pohltila filmová studia a přiblížila ho většinovému vkusu.

Když Redford na jedné ze svých cestovatelských výprav objevil před více než padesáti lety svůj kaňon poblíž Salt Lake City, kde bylo možné spatřit orly a pumy, asi netušil, co tady jednou vyroste. Pro jedny ráj amerického nezávislého filmu, pro jiné zpráva o jeho ne zrovna dobré kondici. Každopádně se tu zhmotnil sen muže, který se nebál jít proti všem.

Související