Americký novinář s nohama na stole? Takové klišé, panebože. Když herec v roli novináře neví, co udělat, režisér na něj zakřičí, ať si dá nohy na stůl. Seymour Hersh si je tam dal v první vteřině našeho rozhovoru a zůstal tak skoro celou dobu.

Asi není moc amerických novinářů slavnějších než on. Možná Bob Woodward a Carl Bernstein, hvězdy aféry Watergate, kterým však ke slávě hodně dopomohla jejich filmová alter ega Robert Redford a Dustin Hoffman.

Seymour Hersh stejně jako oni dál pracuje. Píše články, vydává knihy, cestuje po světě jako řečník. Na 79 let je vitální a plný energie. "Hodně cvičím a hraju tenis," odpovídá na kompliment, že vypadá o deset let mladší.

A hned začne vyprávět, že jeden z jeho přátel pochází z Česka a je výborný tenista. "Jak je možné, že máte tolik skvělých tenistů? A hokejistů? Že byste byli jeden z těch malých národů, kterým jde všechno, na co sáhnou?"

Kéž by. Na legendárního investigativního reportéra poněkud unáhlený závěr, pomyslím si. Ale spíš to dokazuje ten nekonečný údiv nad okolním světem a touhu ho poznávat, která člověka asi žene do novinářské profese. Nebo hnala, dokud žurnalistika ještě byla oním staromódním oborem se železnými pravidly a klišé. Dnes se mění, divoce a nepředvídatelně, a je zřejmé, že i starému novinářskému vlku, jako je Seymour Hersh, to je proti srsti.

Sleduje to částečně s nelibostí, částečně s humorem a možná i s jistým očekáváním. Když se ptám, co říká mladým studentům, kteří by se chtěli věnovat žurnalistice, hlasitě se rozesměje. "Říkám jim, jestli se náhodou nezbláznili? Vždyť to je umírající byznys!"

Hersh začíná vyprávět, jak a proč se pro žurnalistiku rozhodl on. Vyrostl v Chicagu coby syn přistěhovalců z Polska a Litvy. Škola ho moc nebavila, a když mu v šestnácti zemřel otec, Hersh musel vedle studií také pracovat.

Vystudoval historii na University of Chicago, byl přijat na práva. Ale z těch brzy odešel. Novinářem se stal náhodou, prostě dostal nabídku nastoupit do tiskové agentury jako policejní reportér. Pro agentury pak pracoval až do konce šedesátých let, nejprve pro UPI, později AP.

Usměje se. "Mým snem bylo pracovat v New York Times, asi jako každého v té éře. Ale nechtěli mě. Nebyl jsem pro ně dost dobrý," říká. Zlom přišel v roce 1968. Tehdy skupina amerických vojáků chladnokrevně povraždila až 500 vietnamských civilistů, přičemž některé před smrtí zmlátila nebo znásilnila. Událost vstoupila do učebnic historie jako největší americký válečný zločin, známý též jako masakr v My Lai.

Byť informace o něm byly známy řadě politiků a zřejmě i novinářů, na veřejnost se dlouho nedostaly. Zveřejnil je právě až Seymour Hersh, a to v sérii článků napsaných pro malou, protiválečnou tiskovou agenturu.

Až z ní texty posléze převzaly noviny a velké časopisy jako Time, Life či Newsweek.

Zbývá vám ještě 70 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se