Po skončení přelomové batmanovské ságy režiséra Christophera Nolana v roce 2012 se filmové studio DC, specializované na komiksové předlohy, rozhodlo následovat svého největšího konkurenta, giganta Marvel.

DC začalo budovat obří filmové univerzum poskládané ze sólových superhrdinských snímků i takzvaných týmovek − filmů s kolektivem hlavních postav. Už úvodní titul, Muž z oceli, ale před třemi lety jasně napověděl, že po vyhraněném realismu Nolanovy trilogie přichází období hledání identity.

Tento negativní dojem umocnil první týmový film Batman vs. Superman: Úsvit spravedlnosti, v němž se letos utkaly dvě největší ikony studia DC.

Na rozdíl od mělkého, ale dokonale funkčního a konzistentního Marvelu se studio DC topí v záplavě okázalých pokusů o temný tón, biblické přesahy a morálně ambivalentní postavy. V tomto ohledu měl být vysvobozením z tápání snímek Sebevražedný oddíl, který dnes přichází i do českých kin. Sliboval podvratnou zábavu, hraniční charaktery a konečně i údernou poetiku, která nebude působit tak sterilně jako v předešlých dvou filmech z produkce DC.

Studio najalo režiséra a scenáristu Davida Ayera, který proslul tvrdou kontaktní akcí filmů Drsný časy, Patrola a Železná srdce, a z encyklopedie svých hrdinů vytáhlo ty morálně nejzávadnější. Jako výsměch konkurenčním Avengers nevyznívá jen tým poskládaný ze sociopatů a bláznů, ale také celkové nastavení příběhu. Sebevražedný oddíl se odehrává ve světě tak zkaženém a zkorumpovaném, že ho před nebezpečím z řad "metalidí" musí chránit jednotka zločinců vedená bezskrupulózní technokratkou, již hraje Viola Davisová.

Sebevražedný oddíl rezignuje na příběh. V první části film představuje charaktery prostřednictvím koláže podbarvené absurdně pestrými hity napříč hudebními žánry. Těží přitom ze svižného střihu i typově zajímavého obsazení.

Jedna z protagonistek se poté vymkne kontrole a téměř okamžitě přivede svět na hranu zániku. Zbytek filmu tvoří přímočará koridorová akce, která se mechanicky posouvá kupředu tím, že Sebevražedný oddíl musí zachraňovat svou šéfku a přitom se pochopitelně hádat a snažit vycouvat z mise, kterou skoro nikdo z členů nemá zájem plnit.

Ayerův scénář je přitom až úsměvně bezzubý a plochý. V podstatě jediný zvrat spočívá v tom, že film zopakuje informaci, kterou sice postavy neznají, ale divák ji dostal zhruba před hodinou, navíc záběr po záběru stejně. Ani očekávaná provokativnost nepřichází. Opovrženíhodná sebranka neopomene při každé příležitosti zdůraznit, jak je zkažená a zlá, ale v klíčových momentech jen utvrzuje patetické status quo superhrdinských filmů − a bohužel zdaleka ne tak nápaditě a hravě jako outsiderští konkurenti z předloňských marvelovských Strážců galaxie.

Film

Sebevražedný oddíl
Režie: David Ayer
Distribuce v ČR: Freeman Ent., česká premiéra 4. srpna

Ayerova režie, která v dřívějších filmech vynikala nekompromisní tvrdostí a naturalismem, vyznívá nyní bezradně: kombinuje statické dialogy, kontaktní akci a čistě digitální sekvence. Soundtrack je nabitý slavnými písněmi, ale střídá je tak nahodile a zběsile, že tím pozornost spíše otupí, než zostří.

Z celého Sebevražedného oddílu vedle několika zdařilých akčních scén výrazně vystupuje vlastně jen postava Deadshota v podání Willa Smithe, kterému se daří jednoduchý charakter "nájemného zabijáka a dobrého táty" odehrát se směsicí hubatosti, jímavosti a uměřenosti.

Film Sebevražedný oddíl je v lepších momentech úsměvný, ale ne skutečně rozjívený jako nedávná pubertální komiksová komedie Deadpool. V lepších momentech je i hlučný a efektní, ale nikdy se nezbaví nádechu vypočítavé pózy.

Zatímco Marvel své filmové portfolio trpělivě buduje od základů, DC se ho narychlo snaží sestavit z elementů, které alespoň v hlavách managementu studia musí fungovat. Sebevražedný oddíl je tak jen další prefabrikát poslepovaný z momentů, které už byly k vidění jinde. A bohužel ve výrazně smysluplnější formě.

Související