Za prvopočátek firemního sběratelství jde považovat systém mecenášství, který fungoval již v Římské říši, kdy politik Gaius Clinius Meacenas podporoval několik vybraných umělců. V této době však nedocházelo k nákupu již vytvořených uměleckých děl, ale mecenáši své umělce podporovali k vytvoření děl nových. Učebnicovým příkladem je italský rod Medicejských, který v 15. století pověřil Sandra Botticelliho k vytvoření jednoho z nejvýznamnějších děl renesančního umění, Zrození Venuše.

V průběhu času byli jednotliví mecenáši nahrazeni nadacemi, sdruženími a společnostmi. Firmy začaly sbírat umělecká díla na konci 19. století. Ale firemní sběratelství umění, jak ho známe dnes, bylo uvedeno do praxe ve 30. letech 20. století Thomasem J. Watsonem, zakladatelem společnosti IBM, a Davidem Rockefellerem, ředitelem společnosti Chase Manhattan. Největší boom firemních uměleckých sbírek se však datuje do období od 60. do 80. let 20. století, především díky prosperující ekonomice.

Proč se ale některé firmy rozhodnou budovat uměleckou sbírku? Obecně lze motivy vedoucí k vybudování umělecké sbírky shrnout do následujících skupin: zlepšení PR a značky, zpříjemnění prostředí pro své zaměstnance, prestiž a diverzifikace investic. Velká řada firemních sbírek však vznikla z čistého altruismu a lásky k umění ze strany jejího zakladatele či ředitele.

Firemní umělecké sbírky je nutné oddělovat od sponzoringu. Na rozdíl od sponzorování kulturních a uměleckých událostí mají firemní sbírky řadu specifických funkcí. Zatímco sponzoring umožňuje komerční využití sponzorovaného subjektu, vytváření umělecké sbírky dovoluje firmě umělecká díla přímo vlastnit a zdůraznit tak firemní kulturu. Dalším výrazným rozdílem je především to, že umělecká sbírka reprezentuje pro firmu hmotné aktivum, kdežto výhody ze sponzoringu mají nehmotnou povahu. V důsledku může být na uměleckou sbírku nahlíženo jako na aktivum, u kterého se může očekávat růst hodnoty, což se v případě sponzoringu stává velmi výjimečně.

Náklady spojené s vytvořením a udržováním umělecké sbírky se mohou výrazně lišit, závisí především na tom, jakým způsobem firma se sbírkou pracuje. Pokud se firma rozhodne svou sbírku využít k posílení image, samotná akvizice uměleckých děl nebude stačit, firma bude muset investovat další prostředky do vystavování sbírky nebo jejího zapůjčení muzeím umění. Pokud je však hlavním důvodem nákupu uměleckých děl investice, pak není potřeba investovat další prostředky do zviditelnění sbírky.

Nejrozsáhlejší firemní umělecké sbírky patří zpravidla finančním institucím. Vedoucími hráči na tomto poli jsou pak mezinárodní banky jako Deutsche Bank, JP Morgan Chase, ABN AMRO a UBS. Důvodů pro převahu finančních institucí ve firemním sběratelství je několik, jedním z nich je fakt, že tyto firmy většinou nabízejí stejnou službu a hledají způsob, jak být v užším kontaktu se svými klienty či jak vytvořit unikátní firemní image, a právě umělecká sbírka může být cestou k tomuto cíli. Firemní sběratele umění můžeme nalézt i u nás, mezi ty největší patří například Česká spořitelna a Komerční banka.

Související

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších. Výběr pro vás připravuje šéfeditor iHNed.cz Jan Kubita.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru Odebírat