Kdo chce pochopit, proč se Velká Británie rozhodla proti svým nejlepším zájmům opustit Evropskou unii, nenajde vysvětlení na zpravodajských stránkách novin. Spíš v historické literatuře. Nyní v českém překladu vyšla biografie Winstona Churchilla od nejvýraznějšího zastánce brexitu Borise Johnsona. Nazval ji Faktor Churchill.

Od prvních stránek je jasné, že bývalý starosta Londýna a nastupující ministr zahraničí Johnson nepíše další suchou historii nejznámějšího britského premiéra, ale vtipný, hodně subjektivní portrét svého hrdiny, kterého obdivuje a zároveň se ho trochu bojí. A že politik Churchill má v mnohém odůvodnit i chování politika Johnsona.

Když se Johnson zmiňuje o plánu nacistů na společný hospodářský prostor v Evropě, píše o "nacistické Evropské unii". Při čtení kapitoly o Churchillově vztahu k evropské integraci nemůže být nikdo na pochybách, že stejně jako Johnson snil také on o staré dobré "vznešené izolaci" ostrovů: Churchill svým odtažením od sjednocujícího se kontinentu po válce, Johnson euroskepticismem, který vyvrcholil brexitem.

Přesto je Johnsonova biografie mimořádná. V žebříčcích anglických bestsellerů se po vydání před rokem a půl udržela dlouhé měsíce ne proto, že by byla bez chyb, ale právě proto, že jich je plná. Johnson šílenou Churchillovu figuru popisuje rovněž šíleně − rád spekuluje, vymýšlí si, často rezignuje na racionalitu, když Churchillovo jednání racionální prostě není. Vždyť už jen ten jeho nástup do premiérského úřadu!

Když Neville Chamberlain v roce 1940 rezignoval, nedávalo přece smysl sáhnout po Churchillovi. Kraválový politik, který se stal synonymem politického turismu mezi konzervativci a liberály, měl za sebou neuvěřitelnou řádku průšvihů a urážek. Do válečných bojů 40. let těžko někdo mohl chtít být veden strůjcem krvavých proher u Gallipoli či Antverp během první světové války.

Přesto se Churchill nakonec vůdcem národa stal, protože blížící se šílenství si žádalo tak trochu blázna. Kdyby se podle původního záměru toryů stal premiérem lord Halifax, těžko bychom asi měli tu mocnou ikonickou fotografii britského premiéra se samopalem v ruce, jak ji známe právě s Churchillem.

Johnson od tohoto momentu odvíjí myšlenku, že existuje něco jako "faktor Churchill". Dostanete ho, když smícháte tyranii otce, přílišnou ambicióznost, touhu po hrdinství a chuť kohokoliv naštvat i urazit. Ale také neuvěřitelnou intuici, bytostné přesvědčení o sociálních reformách, touhu vést, ale nebýt veden, schopnost reprezentovat ve svém směšném viktoriánském úboru dělníka i aristokrata.

Johnson jen takto může vykreslit Churchillovo zběsilé pracovní tempo. Jeho válečné premiérství a poválečná prohra jsou popsány v každém středoškolském dějepise. Ale Churchillova biografie musí přece začít u druhé búrské války na přelomu 19. a 20. století a skončit odchodem z parlamentu v roce 1964, kdy John (samozřejmě Winston) Lennon slaví prodej jedenapůlmiliontého výlisku singlu I Want to Hold Your Hand. Jen kvůli celoživotní Churchillově roztěkanosti všemi možnými směry tak ani nepostřehneme, jak moc se Británie za jeho života proměnila.

Kniha

Boris Johnson
Faktor Churchill – Muž, který psal dějiny
2016, Nakladatelství Kniha Zlín, přeložil Pavel Bakič, 452 stran, 469 korun

Johnsonovi je tento roztěkaný Churchillův přístup bezpochyby sympatický. Čerstvý britský ministr zahraničí napsal knihu uprostřed svého londýnského starostování a pravidelného přispívání do novin. Jako Churchill sepisující další a další tisíce stran − což Churchillovi vyneslo alespoň Nobelovu cenu za literaturu, když už ne za mír − těká od tématu k tématu. Když je Johnson v roli politika na pracovní návštěvě, neodolá pokušení nakouknout do ložnice paláce, kde se Churchill narodil. Když je oficiálně na kontinentu, prochází zákopy, kde Churchill válčil.

Ke svému vzoru je Johnson občas až krutý, nezatajuje jeho slabé stránky. A ani to není nutné. Faktor Churchill v podstatě pro Johnsona znamená, že jen smícháním všech pozitivních, ale také negativních vlastností této velké osobnosti je nakonec možné jedním párem rukou pohnout zeměkoulí. A Churchillovi se to podařilo.

Johnsonovo uvažování nad Churchillem tak dobře vyjasňuje, jak mohl bývalý londýnský starosta dovést svou zemi k referendu o brexitu, vyhrát a pak prohlásit, že nemá plán B. Doufal, že jako u Churchilla se vše nakonec v dobré obrátí a jeho intuice se proti vší racionalitě ukáže jako správná. Jenže − bohužel pro Velkou Británii − Johnson není Churchillem. A také jím nebude, byť se právě dostal do vlády.

Související