Už je to pár let, co se český hráč na smyčcové nástroje a tenorista Vojtěch Semerád vypravil do francouzského Versailles coby účastník projektu 24 Violons du Roi. Jeho cílem bylo zrekonstruovat specifický zvuk orchestru krále Ludvíka XIV. a hudbu, která se provozovala na jeho dvoře.
Semerád se tu spřátelil s vedoucím místního ansámblu Patrickem Cohënem-Akeninem − a teď z toho těží tuzemský festival Letní slavnosti staré hudby. Ten předevčírem začal v pražském Zámku Troja právě vystoupením Cohënova-Akeninova souboru Les Folies françoises.
Letošní program pražské přehlídky klade důraz na hudbu z Benátek. Osm koncertů představuje, jak toto italské město přispělo k baroku a ovlivnilo hudební dění jinde v Evropě. Zvlášť významný vliv měly Benátky na Francii, konkrétně právě na Versailles. Což reflektuje program − na letošních Letních slavnostech zní francouzská hudba hned na třech z osmi koncertů.
Podle ředitelky festivalu Moniky Václové by žádný neproběhl bez spolupráce s Francouzským institutem a versailleským Centre de musique baroque.
"Bez jejich podpory a zdrojů bychom tak ambiciózní program nesestavili. Umělecký ředitel centra Benoît Dratwicki má spoustu nápadů, už teď vymýšlíme koncerty pro příští dva ročníky," vysvětluje Václová a připomíná, že Dratwicki měl v rámci festivalu včera sám přednášku v Clam-Gallasově paláci před vyprodaným koncertem cembalové hudby.
Třetí versailleský koncert ale posluchače teprve čeká. Proběhne 4. srpna ve Španělském sále Pražského hradu, kde se špičkoví francouzští barokní pěvci sejdou s pražským souborem Collegium Marianum, specializujícím se na hudbu 17. a 18. století.
Koncert se jmenuje Karneval v Benátkách podle stejnojmenné opery Andrého Campry z roku 1699 zkomponované pro Versailles − pražský festival uvede její koncertní provedení.
Pozoruhodnou novinkou letošního ročníku bude hudební nástroj − jakýsi hybrid smyčcového a klávesového instrumentu nazvaný viola organista. Jeho skicu koncem 15. století vytvořil renesanční umělec Leonardo da Vinci, sám ale nástroj, jako mnohé své jiné vynálezy, nikdy nepostavil. Až v posledním desetiletí se o to pokusil krakovský klavírista, skladatel a nyní vlastně i řemeslník Sławomir Zubrzycki.
Nyní zkonstruovanou violu organistu veze do pražského Břevnovského kláštera, kde na ni 28. července odehraje celý koncert. "Vypadá jako cembalo, ale zní jako gambový konsort," popisuje ředitelka festivalu Václová v narážce na violu da gamba, jiný historický smyčcový nástroj.
Protože pro violu organistu neexistuje žádný repertoár, Zubrzycki pro ni upravil melodie benátských komponistů Willaerta, Gabrieliho či Vivaldiho. Viola organista ale od svého zkonstruování našla uplatnění také v současné hudbě − například islandské zpěvačce Björk se zvuk nástroje zalíbil natolik, že jej použila na loňské desce Vulnicura.
Na Letní slavnosti staré hudby jako obvykle přijíždějí světoví interpreti, aby představili, jaké formy stará hudba nabrala v jejich rodných zemích. To bude případ nizozemsko-italské houslistky Cecilie Bernardiniové, která do Rudolfovy galerie na Pražském hradě 19. července přiveze svůj ansámbl Cecilia con amici − a celý večer budou hrát Vivaldiho.
Německý vokální ansámbl Singer Pur v Anežském klášteře nastíní, jak se hudba starých benátských mistrů dostala až do tvorby komponistů ze Záalpí z 16. a 17. století Hanse Lea Hasslera nebo Heinricha Schütze.
Festival se dále vrátí na Zámek Troja, kde španělská sopranistka María Espadaová s ansámblem Vespres d'Arnadí uvede skladby Vivaldiho, Albinoniho či Händela − na nich chce ukázat "křižovatky hudebních cest" mezi Španělskem a Itálií.
A skupina českých pěvců a hudebníků vedená tenoristou Vojtěchem Semerádem pak kostel sv. Šimona a Judy dočasně přetvoří v benátskou baziliku svatého Marka − uvedou duchovní vokální hudbu Gabrieliho či Monteverdiho, která se kdysi zpívala právě v benátském chrámu.
Letní slavnosti staré hudby se konají posedmnácté. Za tu dobu bezpečně vyvrátily předsudek, že během léta nelze v Praze uspořádat seriózní − tedy jiný než turistický − festival klasické hudby. A též jim vzrostla prestiž: letošní hosté Letních slavností jsou natolik vyhlášení, že by za jejich účast byl vděčný kterýkoliv jiný evropský festival staré hudby.
Dokonce i ctitelé baroka uslyší něco nového: na Letních slavnostech vždy vyvstávají nové souvislosti a ozřejmují se netušené vlivy, oprašuje se hudba méně známých autorů a skladby od těch proslulejších nabírají nové podoby. "Jedním z cílů festivalu je neuvádět tatáž díla, která můžete slyšet jinde," upřesňuje ředitelka festivalu Václová a nabízí výstižný příklad: "Sice máme na programu Vivaldiho, ale Čtvero ročních dob u nás neuslyšíte."
