Soud s uměleckou skupinou Ztohoven, která sejmula z Pražského hradu standartu a nahradila ji červenými trenýrkami, dělí přihlížející na ty, kteří by je za hanobení prezidentských symbolů zavřeli, a na ty, kteří jim drží palce.

Důvodem potlesku je fakt, že Ztohoven napadli a kritizovali Miloše Zemana, kterého kdekdo nemá rád. A tak se přehlíží i to, že došlo k rozstříhání standarty (symbolu prezidentství, nikoliv soukromé Zemanovy vlajky), která bude brzy zpeněžena, jen když Miloš Zeman dostal na frak.

Patří to vše k jedné velké performanci, jejíž součástí je i probíhající soud, kde členové skupiny Ztohoven vystupují ve velmi stylizovaném oblečení, s dramaturgicky připravenými proslovy. Už dávno se nehraje o kritiku prezidenta, nýbrž o vyjevování toho, jak funguje veřejný prostor: jak se v něm střetávají jednotlivé moci a jak málo stačí, aby systém vah a protivah, celé to mocenské tržiště, na němž se pohybujeme, vypadl z role a ztrácel řád.

HNDomácí na Twitteru

Domácí rubriku Hospodářských novin  najdete také na Twitteru.

Ztohoven začínali tím, že z veřejného prostoru a jeho tvarování a (sebe)stylizace, projevující se v obranných mechanismech (dnes například v tom, že hlava státu označí skupinu za neskupinu a říká jí Sto hoven), dělali v akcích umělecké dílo.

Artefaktem byl proces, který jsme mohli sledovat a který jsme díky nasazeným tělům umělců mohli i prožívat. Ztohoven tuto tvůrčí strategii či kreativní motiv nyní přetavili do politicko-uměleckého postupu, v němž se srážkami s veřejnou mocí a její reflexí v médiích odhaluje perverznost systému kapitalisticky založené liberální demokracie.

Jak "z toho ven"? Tím, že se moc v podobných událostech odhaluje a ukazuje jako směšná a její autorita křehká, míří Ztohoven k výzvě k soukromé autonomii. K osvobození se od moci, k životu mimo systém, který je nanejvýš parazitně využíván, ale jinak pomíjen v životě v jakémsi mimoběžném společenství podobně otřesených a postižených.

Umění už není odlišitelné od politiky a života, protože spolu tvoří jakousi srostlinu. Proto je tak bezzubé každé odsuzování Ztohoven jako špatného umění či špatné politiky. Na rozdíl od antisystémových stran nejsou Ztohoven prostě destruktivní: nabízejí jen novou existenci v meziprostorech systému mocí, kde je stále dost svobodného místa jako stvořeného pro tvorbu sama sebe.

Dávno nejde o trenýrky a standartu ani o protest vůči Zemanovi. Jde o hledání svobodných nik Systému, který je postaven na všudypřítomné kontrole. A s ní, s její bizarní mnohovrstevnatou mocí, se dnes Ztohoven potýkají. A to je, při vší kritičnosti, opravdové umění.

Související
Newsletter

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších. Výběr pro vás připravuje šéfeditor iHNed.cz Jan Kubita.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru