Každý festival by si měl umět odpočinout, jako to dělají Ostravské dny nové hudby. Tato přehlídka současné hudby, kterou vede dirigent a skladatel Petr Kotík, se také v letošním sudém roce prostřídá se zcela jiným festivalem − Dny nové opery. Kotík je ve spolupráci s ředitelem Národního divadla moravskoslezského Jiřím Nekvasilem poprvé uspořádal před čtyřmi lety, dnes začíná jejich třetí ročník a na programu má tři světové a tři české operní premiéry. Jestli tato díla mají něco společného, pak nejspíš snahu posouvat hudební hranice.

"Dny nové opery se vyvíjejí organicky," popisuje Kotík, jak na původní festival Ostravské dny před patnácti lety přicházely někdy jen stovky lidí, kdežto teď bývají oba festivaly takřka vyprodané. "U současné hudby ale člověk nikdy neví, jak to s publikem dopadne."

Což se dá říct také o zahajovacím díle letošního ročníku, české premiéře dvou komorních oper Györgyho Ligetiho nazvaných Aventures a Nouvelles Aventures. Místo nich chtěl Kotík do Ostravy původně importovat jinou inscenaci z Berlínské státní opery, tamní management ale nesehnal všechny zpěváky a Kotík musel najít náhradu.

Nakonec mu účast přislíbili tři pěvci z Berlína, protože v tamní státní opeře zpívali Ligetiho vloni. V Ostravě se účastní nové inscenace připravené dramatičkou a režisérkou Katharinou Schmittovou. Tu znají diváci pražského divadla Studio Hrdinů a v příští sezoně se s ní seznámí také v Národním divadle v Praze, kde bude režírovat operu Jiřího Kadeřábka.

"Aventures jsou dílo neuvěřitelně komplexní, zkomponované v umělém nonsensovém jazyce s velmi detailními instrukcemi, jakých výrazových prostředků mají pěvci využívat," popisuje americká sopranistka Lydia Brothertonová, která se zhostí jedné ze tří pěveckých rolí.

Zahajovací večer bude nejnáročnější pro Petra Kotíka, jenž oddiriguje Aventures a vzápětí ve světové premiéře uvede svoji vlastní operu William William. Při tvorbě vyšel ze Shakespearovy tragédie Timon Athénský, nechal se též inspirovat citáty malíře Pabla Picassa či vyprávěním dcery ruského básníka Isaaka Babela. Z těchto útržků Kotík zkomponoval abstraktní "taneční operu" pro pět tanečníků, kteří se pohybují po jevišti, zatímco mimo něj stojí zpěváci, vypravěč a houslové duo.

Obě zahajovací díla Dnů nové opery dnes budou uvedena v renovovaném ostravském Dolu Hlubina. Zítra se festival přesune do kavárny a kulturního centra zvaného Cooltour za premiérou opery At the Waters of Lethe. Složil ji íránský rodák Idin Samimi Mofakham, jenž na Ostravské dny přijel již dvakrát. Právě zde potkal polskou skladatelku Martynu Koseckou, která mu napsala libreto a krátce po letošním ročníku se mimochodem stane jeho manželkou.

V tomto ohledu festival stmelil celou rodinu − roli Lethé v opeře zazpívá Samimiho sestra, mezzosopranistka Alma.

Středeční program se odehraje v tradičnějším prostředí ostravského Divadla Antonína Dvořáka, kde nicméně zazní avantgardní dílo. Opera nazvaná Táhlý zvlněný pohyb podélného předmětu je novinkou českého skladatele Petra Cíglera, jenž jinak pracuje ve vědeckém oboru molekulárního designu, což jeho hudbu jistě ovlivňuje. Cíglerova nová opera zkoumá "vztah mezi ženou, mužem a chřestýšem ve společném domě", jak uvedl.

Tentýž den bude v Dvořákově divadle uvedeno dílo britského skladatele Richarda Ayrese nazvané No. 42 (In The Alps), což je v zásadě dialog mezi sopranistkou a trumpetistou. A ti, kdo na něm pracují, museli "během čtyř dnů nazkoušet to, na co by jinde bylo osm týdnů", jak konstatuje dirigent Rolf Gupta. Také on se na Kotíkův festival vrací − Dny nové opery na něj udělaly dojem už předloni.

V Divadle Jiřího Myrona pak festival ve čtvrtek skončí operou Oresteia klasika moderní hudby Iannise Xenakise. Je určená pro jediného sólistu, kterým je barytonista Holger Falk, jenž však musí většinu díla zpívat falzetem. "Na světě jsou odhadem dva tři pěvci, kteří ten part zvládnou," poznamenává Kotík, který bude dirigovat také tuto inscenaci.

Vedle sólisty hudbu obstarají mužský, ženský a dětský sbor a komorní orchestr s baterií bicích nástrojů, částečně umístěnou na jevišti. Na perkuse též hrají všichni hudebníci orchestru a sborů. "Potřebovali jsme také sehnat dvacet čtyři sirén, na které nebyly peníze. Nakonec si je půjčujeme z Berlína," dodává Kotík.

Dny nové opery v sobě mají tolik nepředvídatelného, až riskantního, že nelze dopředu odhadovat, jak dopadnou. Riskovat si festival může dovolit také díky tomu, že nestojí a nepadá s jediným zdrojem grantové podpory, nýbrž má i soukromé donátory − od americké Mid Atlantic Arts Foundation až po Zdeňka Bakalu, mimo jiné majitele společnosti Economia, jež vydává také Hospodářské noviny.

"Fakt, že nemáme úředníky, kteří nám stojí za zády, je pro nás výrazné povzbuzení. Dává nám energii dělat vše bez kompromisu a na sto procent," doplňuje Kotík a popisuje, jak se cítil po předchozích dvou ročnících Dnů nové opery. "Kdyby člověk dopředu věděl, s jakými problémy se bude potýkat a do čeho jde, musel by být blázen, aby se rozhodl to udělat. Ale když festival skončí, tak z toho máme dobrý pocit," dodává.

Související