Před několika týdny se zdálo, že prodloužení sankcí vyvolaných ruskou anexí Krymu a podporou separatistů na východě Ukrajiny není ani zdaleka jisté. O jejich smyslu veřejně pochybovali maďarský, italský nebo slovenský premiér a šéf německé diplomacie mluvil o jejich postupném odbourávání. A když se na petrohradské ekonomické fórum minulý týden vypravil i předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker, kdekdo cítil ve vzduchu změnu. Juncker však hostitele zklamal. Prohlásil, že pokud nebudou splněny všechny podmínky minských mírových dohod, nemůže být o odvolání sankcí řeč.

Kdo ví, že předseda Evropské komise je dobře informován o názorech svých partnerů ve členských zemích unie, nemohl být překvapen včerejším jednomyslným rozhodnutím celé osmadvacítky prodloužit sankce. Kdo však bude hrát překvapeného a možná i uraženého, je Moskva. Při všech debatách v Minsku, ať už v srpnu 2014 nebo únoru 2015, popírala, že by východoukrajinské separatisty podporovala nebo na ně měla nějaký vliv, natožpak že by v celé věci hráli roli její vojáci. Toto pokrytectví je sice pohodlné, ale fakticky brání naplnění minských dohod, a tedy i odvolání sankcí. Stačí vzít třeba bod 9 z takzvaného Minsku II, který předpokládá, že ukrajinská vláda "obnoví úplnou kontrolu nad státní hranicí". To by však předpokládalo mimo jiné uspořádat svobodné volby na východě Ukrajiny a něco takového je za tamějších chaotických poměrů nemožné a bez spoluúčasti Ruska vyloučené.

Zbývá vám ještě 40 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se