Britský premiér David Cameron bojuje za setrvání své země v Evropské unii a připomíná občanům, co by odchod mohl znamenat: třetí světovou válku na kontinentu, hospodářský armagedon pro Británii srovnatelný jen s velkou hospodářskou krizí 30. let, zvyšování daní a nejistotu ohledně vyplácení důchodů. To samozřejmě vyvolává otázku: Jak mohl jinak celkem příčetný ministerský předseda důležité evropské a kdysi i světové země vypsání plebiscitu vlastně dopustit?

Současná politická nomenklatura ztělesněná Davidem Cameronem ve své londýnské bublině už jednou neodhadla, co se děje a co se honí hlavou lidem několik set mil daleko. Hrozící skotskou nezávislost se za pět minut dvanáct podařilo odvrátit. Britský ministerský předseda a suita jeho poradců si právě po vzoru skotského referenda z podzimu 2014 mysleli, že ekonomická nejistota bude i v letošním unijním plebiscitu nejvyšším trumfem. Tedy ona nakonec možná skutečně bude. Jenže Cameron a spol. zcela fatálně neodhadli, že se kampaň před hlasováním změní ve variaci na Woodyho Allena a stane se nekontrolovatelnou hříčkou s názvem "Všechno, co jste kdy chtěli vědět o imigraci, ale báli jste se zeptat…".