Nepodlehněme pocitu, že Hillary Clintonová má teď už Bílý dům vlastně v kapse. Stalo se pouze to, že vyhrála primárky, a to po nečekaně dlouhém souboji s Berniem Sandersem, původně bizarním exotem bez šancí. Kromě něj se o demokratickou nominaci ještě ucházel dnes už zapomenutý bývalý marylandský guvernér Martin O'Malley, jenž ale brzy odpadl.

Takže jí zkrátka stál v cestě pouze Sanders, postarší pán s vizáží a myšlenkovou výbavou levicově umanutého profesora, jenž navíc na mnoho let opustil Demokratickou stranu a zpět do jejích řad se vrátil až předloni. Zdál se prostě snadným soustem, jenže podívejte se, jakou jí dalo práci jej sežvýkat. I nyní v Kalifornii, kde před osmi lety hravě porazila v primárkách Baracka Obamu, se musela bát o výsledek. Co se stane teprve teď, až bude soupeřit s velkohubým Donaldem Trumpem, na němž si vylámalo zuby šestnáct republikánských soupeřů, z nichž někteří byli zkušenými, mazanými dravci?

Svět mimo USA jí bude fandit, už proto, že je předvídatelná a nechce měnit kurz zahraniční politiky, jak to hodlá činit Trump, soudě podle jeho tu a tam utroušených poznámek. Třeba že by si Japonsko a Jižní Korea měly samy zkonstruovat atomovou zbraň, aby se Amerika už o jejich bezpečnost nemusela starat svým jaderným deštníkem. Nebo že Vladimir Putin je v zásadě prima člověk a že globálně významné smlouvy o zónách volného obchodu s Asií a Evropou, dohodnuté Barackem Obamou s podporou republikánů, bude nutné zrušit. A hlavně třeba aliance NATO nechť se klidně rozpadne, doplňme paletu Trumpových štěpných idejí, nebudou-li evropské země dávat na obranu dohodnutá dvě procenta ze svých HDP. Bůh ví, co všechno by jej ještě napadlo.

Zbývá vám ještě 60 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se