Když se řekne Continental, vybaví se každému hlavně pneumatiky. Ale ne ve všech závodech firmy se míchá právě pryžová směs na výrobu pneumatik. Třeba ve Frenštátě pod Radhoštěm v areálu německého výrobce vznikají elektronické systémy do aut.

Na 120 linkách tu na tři tisíce zaměstnanců vyrábí řídicí moduly karoserií, převodovek, motorů, palivových systémů nebo senzory. Měsíčně odtud putuje 5,7 milionu výrobků do mnoha světových automobilek. Fabrika v podhůří Beskyd je z hlediska počtu zaměstnanců druhou největší továrnou ze sedmi výrobních závodů, které Continental v Česku má. Už šestnáctým rokem ji řídí Zdeněk Przybyla.

"Stojíme ve dveřích robotiky," myslí si Przybyla. Na exkurzích do továren po celém světě pozorně sleduje, jakým směrem by se v budoucnu měla posunout i frenštátská výroba. Už nyní firma do inovací ročně investuje stovky milionů.

HN: Ne všichni se s konceptem Průmysl 4.0 ztotožňují. Souhlasíte s tím, že probíhá čtvrtá průmyslová revoluce?

Člověk si řekne, proč hned průmyslová revoluce. Ale když si to poměříte s průmyslovými revolucemi v minulosti, tak já se k tomu hlásím. Od masové unifikované výroby se přechází na hromadnou výrobu podobných výrobků s individuálním charakterem. Například Mercedes a BMW loni nevyrobily jediné auto stejné − a vyrobily jich miliony. Může to být jednoduchá funkce nebo drobný detail v interiéru, ale každé jedno auto bylo jiné.

HN: Proč je zrovna v robotizaci a digitalizaci tak pokročilý právě automobilový průmysl?

Vyžádal si to sám zákazník. Lidé si dnes na webu nakonfigurují auto, dealer je pošle do výroby a výsledkem je vlastně unikátní zakázka. Právě ty individuální požadavky znamenají neustálé přenastavování výrobních linek. To když budete dělat postaru, tak proděláte. Nás dneska přenastavení programu na lince stojí deset minut, ale v Průmyslu 4.0 změnu takřka nepoznáte. Druhým důvodem je to, že když s výrobkem nastane problém, zákazník žádá informace o chybě. Chce vědět, jaká to byla šarže, kdy byla vyrobena a podobně. Proto musí být nositelem informací výrobek, což je hlavním bodem čtvrté průmyslové revoluce.

HN: Co vnímáte jako největší riziko při digitalizaci a robotizaci?

Zcizení dat. Osazovací stroje si může koupit každý, kdo na to má. Ale specifické informace o tom, kam a jaký materiál osadit, jak ho zapájet, jaké teploty se používají, to je naše know-how. Jakmile tyto informace budeme mít na internetu, je to riziko. Rozhodně ale to riziko není větší než třeba v bankovním sektoru. A tam vidíte, kam se využívání internetu rozvíjí. Určitě nastanou problémy, ale opět se najdou řešení.

ZDENĚK PRZYBYLA (57)

Od roku 2000 je ředitelem závodu Continental ve Frenštátě pod Radhoštěm a zároveň od roku 2007 jednatelem celé společnosti Continental Automotive Czech Republic, s. r. o. Více než dva roky je také členem výkonné rady Moravskoslezského automobilového klastru.

Před působením v německé společnosti pracoval na vedoucích pozicích v různých výrobních závodech. Vystudoval přírodní vědy a matematiku na Univerzitě Palackého v Olomouci.

HN: Takže propouštění, kterého se mnoho lidí v souvislosti s Průmyslem 4.0 bojí, nevnímáte jako velkou hrozbu?

V horizontu pěti let určitě ne. Ale neviděl bych si na špičku nosu, kdybych vám tady tvrdil, že se nic takového nestane. Obecně však chuť pracovat ve fabrikách klesá a tohle je řešení, při kterém vyrobíme stejné množství možná i chytřejších, lepších výrobků s menším počtem lidí ve výrobě.

HN: Další možností je rekvalifikovat zaměstnance na nové pozice, které zajisté vzniknou. Myslíte, že je to možné?

Je pravda, že bude potřeba více seřizovačů, techniků či pracovníků se softwarem. Jenomže budou to ti lidé umět? Budou to chtít dělat? Vždy záleží na vůli a schopnostech konkrétního člověka. My jsme připraveni lidem s rekvalifikací a dalším vzděláváním pomoci.

HN: Jak se tedy ve Frenštátu proměnila výroba za poslední léta?

Nehledejte v tom nějakou revoluci, spíše evoluci. Máme tu technologie a stroje z přesunu výroby z Německa mezi roky 1995 a 2000. Pak tu máme nové linky včetně těch postavených přímo na výrobky vyvinuté v ostravském a frenštátském týmu. Dnes stojíme ve dveřích robotiky. Máme tu čtyři koboty − roboty spolupracující s lidmi − a do konce roku nainstalujeme další čtyři. Do pěti let jich tady chceme mít ke stovce.

HN: Koboty jsou tedy aktuálně tou nejvyspělejší technologií, kterou ve výrobě máte?

Máme tu také špičkové technologie v osazování a pájení součástek na desky plošných spojů. A zároveň máme vlastní operační systém, který je takovou přípravou na Průmysl 4.0. Z hlediska Průmyslu 4.0 zatím pořád sbíráme první zkušenosti, a proto se stále považuji spíše za teoretika a sběratele informací a názorů.

HN: Jak bude frenštátský Continental vypadat za pět let?

Velikostí budeme stejní. Ale budeme efektivnější v manipulaci i ve výrobě, lidská ruka bude dělat méně přídavných prací. Budeme mít více robotů a kobotů. Určitě budeme více digitalizováni a budeme více pracovat s daty. Nebude to ještě zcela zavedený Průmysl 4.0, ale je to směr, kterým Continental jednoznačně jde.

HN: Je možné, že v budoucnu budete kvůli robotizaci výroby propouštět?

Nemyslím si, že nám bude robotika vytlačovat lidi z dílen. Problém je v tom, že před deseti lety jsme měli průměrný věk zaměstnanců 32 let, dnes už je to 42. A všichni dnes musí pracovat do šedesáti a více let. Jde o to, že chceme starším zaměstnancům práci ulehčit, protože tempo na linkách se nezpomaluje, spíše naopak. V Německu již dnes zaměstnanci spolupracují s robotem a na pracovní úkon, který dříve museli stihnout za šest vteřin, mají dnes díky kobotu vteřin 10.

HN: Takže opravdu neplánujete snižovat počet zaměstnanců?

Je pravda, že naše fabrika je z pohledu počtu zaměstnanců na svém limitu. Ale z hlediska robotů jde spíše o symbiózu. Ty stovky a tisíce lidí budeme potřebovat i v roce 2020. Roboty mohou nahradit kolegy, kteří odejdou do důchodu nebo k jinému zaměstnavateli. Zároveň existují i pracovní místa, která jsou zatím nenahraditelná. Jde třeba o operace, kde se kombinuje jemná motorika a zrak. Roboty zatím nedokážou rozeznat kosmetickou vadu výrobku.

HN: Které pozice budete naopak v souvislosti s automatizací a robotizací rušit?

Dnes máme ve fabrice 80 lidí, kteří manipulují s materiálem. V Regensburgu už mají pro tyto účely roboty a my je chceme také zavádět. Určitě nenahradíme všech 80 míst, ale část manipulantů se bude muset přeškolit na jiné profese, například údržbáře nebo seřizovače, protože jejich místo zmizí. Taková je pravda. A protože lidi na trhu práce nejsou, kdo pracovat chce, práci si najde doslova zítra.

HNBYZNYS NA TWITTERU

Byznysovou rubriku Hospodářských novin  najdete také na Twitteru.

HN: Jak probíhá výroba v německém Continentalu ve srovnání s Českou republikou?

V Německu je mnohem více automatizace. U nich na stejný počet výrobků pracuje méně operátorů. Využívají kobotů mnohem více.

HN: Proč nejsme tak daleko jako německé podniky?

Protože se pořád vyplatí zaplatit čtyřikrát lacinější lidskou práci. To je opravdu jednoduchý byznysový kalkul. Dalším důvodem je to, že v naší německé centrále se testují nové technologie, které následně zavádíme i v ostatních lokacích.

HN: A jaká je situace třeba v čínských fabrikách Continentalu?

V Číně, kde Continental zaměstnává asi 25 tisíc lidí, jsou továrny podobně vybavené jako ta naše. Stále profitují z levné pracovní síly a mají méně automatizace než v Německu. Naopak třeba v naší fabrice v Texasu, kde jsem se byl nedávno podívat, už nenajdete papír. Všechno tam je na obrazovkách.

Dalo by se očekávat, že v Česku, jako v tradiční výrobní zemi, bude Průmysl 4.0 na stole našich politiků a bude to záležitost, která se vyučuje na vysokých školách.

HN: Máte pocit, že česká vláda se čtvrté průmyslové revoluci věnuje málo?

Já to tak vnímám, rád bych se pletl. Neříkám, že ležím v médiích šest hodin denně, ale žiji v téhle zemi. Zeptejte se našich špičkových politiků, co o P4.0 vědí a jak jej podporují. To je podle mě kámen úrazu. V odborných kruzích se to jistě řeší, ale aby o P4.0 byla zpráva v hlavním vysílacím čase, to neuvidíte. V Německu ano, tou zemí už termín P4.0 rezonuje od roku 2010, stejně jako třeba v USA nebo v Japonsku.

HN: Hodně spolupracujete se školami. Je něco, co dnes ve výuce chybí?

Studenti. Ale nebuďme stále pesimističtí, zrovna z dneška mám zprávu, že na místní průmyslovku se letos po letech přihlásilo více studentů než na místní gymnázium. Také si myslím, že debaty o povinné maturitě z matematiky jsou naprosto vedle. Spíše se bavme o tom, jak se u nás matematika vyučuje. Protože každý si nakonec potřebuje spočítat procenta sám, proto tady máme tolik osobních bankrotů a exekucí.

Související