Nikdy dříve v historii nebyla lepší doba k zavedení základního příjmu, k jednotné dávce pro všechny bez ohledu na věk, zdraví či sociální status. Sociální systémy v celé Evropě − nejen ve Švýcarsku − jsou nabobtnalé, složité a překypují výjimkami. Počet úředníků, který hlídá výplatu sociálních dávek, se pomalu blíží počtu příjemců, jimž se dávky vyplácejí. Stejně tak rostou náklady na samotný systém. Podvody a zneužívání jsou každodenní realitou, v níž platí, že kdo je obratnější, kdo dokáže lépe proniknout spletí často si vzájemně odporujících zákonů, získává nejvíc. Se sociální spravedlností mají sociální systémy už dlouho společného jen máloco.

Přechod na jednu rovnou dávku pro všechny by tento neustále rostoucí vřed v nitru společnosti odstranil. Nicméně sociální inženýrství není jediným, a možná dokonce ani hlavním důvodem pro zavedení základního příjmu právě v současné době. Tím zásadním důvodem je změna ekonomického paradigmatu. Nalézáme se v historicky unikátní době ekonomické změny. Finanční krize pravděpodobně pouze urychlila přechod na modernější technologie, na výrobu skutečně nového tisíciletí. Výsledků je několik. Za prvé jde o tzv. závod ke dnu, kdy se státy snaží nalákat firmy na co nejnižší daňovou zátěž, aby mohly vyrábět co nejlevněji. Firmy se o to samé snaží při náboru pracovních sil. Výsledkem je prudce rostoucí nerovnost ve společnosti a ekonomika, která generuje jen minimum nových pracovních míst. Ti, kteří nejsou schopni "zapojení" skončí na dávkách. Zadruhé, tento způsob ekonomického uvažování − tedy snaha o co nejlevnější výrobu, nejnižší mzdy − negeneruje rozumnou míru inflace, a tedy i rozumnou míru zisku. Nůžky mezi výnosem ze standardních investic pro všechny typy bankovních účtů a výnosem z kapitálu pro ty, kteří mají chuť a také prostředky, jež jsou schopni podřídit riziku spekulativních investic, se brutálně rozevřely se všemi negativními důsledky. I proto je nejen ve Spojených státech stále častějším tématem politických debat mizející střední třída a rozdělení společnosti na ty, kteří mají a ovlivňují, a ty, kteří fakticky nemohou nic. Součástí nové ekonomiky je i netradiční měnová politika centrálních bank. Po masivním zahlcení evropské i americké ekonomiky levnými penězi přichází na řadu program Evropské centrální banky na odkup korporátních dluhopisů a také záporné úrokové sazby. S ohledem na dvě desítky let podobný boj japonské centrální banky proti takřka nulovému růstu cen, který inflaci nepřinesl, lze vzedmutí cenové hladiny považovat za takřka vyloučené.

Pokračování textu je k dispozici pouze pro platící čtenáře

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.
Newsletter

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších. Výběr pro vás připravuje šéfeditor iHNed.cz Jan Kubita.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru