Evropská komise chce sjednotit pravidla pro sdílenou ekonomiku, tedy pro služby typu Uber nebo třeba Airbnb. Není prý možné, aby v jedné zemi bylo zakázané to, co v jiné zemi ne. Zakázat ji však nechce − šlo by prý o marnou snahu, kterou lze přirovnat k rozbíjení strojů luddity na počátku průmyslové revoluce. Sdílení je totiž nový životní styl. Sdílet se navíc dá naprosto všechno − nejen byty, auta či víkendové chalupy. Například poslední americký start-up Garage.com nabízí třeba sdílené parkování. Je fakt, že se sdílená ekonomika zatím podílí na celkovém hrubém domácím produktu Evropy pouhými desetinkami procent. Jenže − jen za loňský rok se podle odhadů její objem zdvojnásobil. Překotný růst platí i pro počet lidí, kteří se na sdílení vlastní práce nebo majetku podílejí. Pro většinu z nich jde zatím o pouhé přilepšení, kvapem ale roste počet těch, kteří se sdílením služeb či majetku skutečně živí. Ti by měli z příjmu nejen odvádět daně a pojistné, ale měli by být také chráněni před svými klienty.

Návrh na regulaci proto přichází na poslední chvíli a je dobře, že nejde o plošnou stopku. Namísto přístupu berlínských radních, kteří zakázali krátkodobý pronájem celých bytů, nebo francouzské vlády, která podlehla tlaku taxikářů a nepovolila provoz Uberu, je podstatně lepší postup Velké Británie, která jako první evropská země zapracovala sdílené služby do svého daňového řádu. A na rozdíl třeba od České republiky, která daňové novinky pravidelně doprovází pokutami, Británie minulý týden schválila, že prvních tisíc liber získaných z pronájmu bytu či auta nikdo danit nemusí.

Zbývá vám ještě 40 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se