Třiačtyřicetiletého Jaroslava Strnada donedávna znali nanejvýš vojenští fanoušci z jeho obchodů s armádním oblečením. Dnes je ale z vyučeného nástrojaře, jenž podnikal v tak trochu opovrhovaném oboru se starým šrotem, největší český zbrojař a záchrance tradičních českých podniků jako Tatra Kopřivnice. A předchází si ho i prezident Miloš Zeman.

Skupina Czechoslovak Group (CSG) Jaroslava Strnada, pod niž patří propletenec desítek firem, rychle roste a nenasytně kupuje, co jí přijde pod ruku. Stručně jen výčet toho, co získala letos: výrobce radarů Retia, automobilku Avia Letňany, mošnovskou opravnu letadel Job Air nebo Dubnický metalurgický kombinát na Slovensku, kde chce Strnad obnovit výrobu děl. V pondělí navíc oznámil koupi firmy Elton, výrobce hodinek Prim, a v úterý v Kopřivnici otvírá nový závod Tatra Defence Vehicle, kde v exkluzivní licenci od amerického koncernu General Dynamics bude vyrábět obrněnce Pandur.

Neznámého podnikatele z Chrudimska najednou všichni registrují a ptají se: kdo to je, jak to dělá a kde na všechny nové nákupy bere peníze? "Nepotřebujeme miliardy na akvizice, jde o investice v řádu stovek milionů korun. A u bank dnes máme dobrou pověst," odpovídá v rozhovoru pro HN Strnad.

Při obchodech se specializuje na nákup firem v problémech, které si může pořídit lacině. Takhle koupil například vojenský opravárenský podnik Přelouč v konkurzu, kopřivnickou Tatrovku v exekuci, Job Air v insolvenci. Že odmítá za fabriky platit hodně peněz, dokazuje na příkladu strojíren Žďas. Střetnul se o ně s čínskou CEFC, ovšem jejich vyšší nabídku nehodlal přeplácet.

Jednoduchý model "levně koupit, co ostatní nechtějí, a pak to draze prodat" se Strnad naučil počátkem devadesátých let, když obchodoval se šrotem. Tehdy bylo všude hodně železa a nebezpečného odpadu, jehož se firmy potřebovaly rychle zbavit. Mladý podnikatel na likvidaci a recyklaci vydělal první velké peníze − řádově miliony korun.

Ovšem největší příležitost k výdělku tehdy nabízela armáda, která zrovna rušila železniční vojsko − pro obchodníka se šrotem jedinečný byznys. Ke kšeftům s armádou Strnada nasměroval jeho budoucí tchán Zdeněk Nechvátal, tehdy zástupce ředitele Hlavního úřadu materiálně technického zabezpečení na ministerstvu obrany. Mimochodem, Nechvátal po odchodu do důchodu ve firmách pomáhal − figuroval třeba ve společnosti Excalibur USA, součásti Strnadova holdingu.

Jaroslav Strnad tenkrát zvítězil ve výběrovém řízení na likvidaci mobilizačních rezerv. Byly to kamiony bot, batohů nebo maskáčů. Později už vydělával i na "železe" − tak, jak se armáda před vstupem do NATO zbavovala staré techniky. Ze začátku ji jen rozebíral na náhradní díly, zatímco při dnešní rostoucí poptávce vyvolané válkami zmodernizuje celé obrněnce či tanky a s velkým ziskem je prodává.

Zbývá vám ještě 60 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se