Marcela Roflíková si na sobě v jedné životní krizi vyzkoušela, že všímavost, jak lze termín mindfulness přeložit do češtiny, dokáže člověku pomoci překonat stres a lépe zvládat náročné životní období. Absolvovala trénink v mezinárodním výcvikovém programu americké školy, v jejíž správní radě působí guru metody mindfulness profesor Jon Kabat Zinn. Tím získala osvědčení pro výcvik a lektorskou práci v oblasti mindfulness. Tvrdí, že schopnost prožívat přítomnost jí přináší "lehkost bytí".

HN: Každý asi touží žít s lehkostí a bez stresu. Proč si ale zvolit zrovna mindfulness? Co to vlastně je?

Mindfulness je schopnost mysli uvědomovat si, co se děje právě teď, aniž by to člověk nějak hodnotil, posuzoval nebo si vytvářel nějaký budoucí scénář. Tím, že se zaměříte na přítomný okamžik, se zbavujete obav a strachů, které si obvykle neseme jako důsledek minulých zkušeností nebo naučených vzorců chování. Takže jde o uvědomování si toho, co se zrovna děje, jak prožívám přítomnost, což se dá naučit. Ne hned, ale postupným tréninkem.

HN: I u nás už vycházejí publikace o všímavosti, většinou překlady zahraničních autorů. Proč roste zájem o mindfulness?

Doba je čím dál náročnější na to, jak skloubit osobní život s prací a dalšími oblastmi našeho života, jako je například sebevzdělávání pro další kariéru. Zatímco naše mysl se po staletí nemění, všechno kolem nás se prudce rozvíjí. Cítíme se pod permanentním tlakem. Nejen v práci, ale i v jiných činnostech se orientujeme na výkon a úspěch, také nové technologie naše životní tempo urychlují. Někdy až do té míry, že se to pro nás a naši mysl stává nezvladatelným. Mnozí to vnímají jako konflikt a hledají způsob, jak se s tím vším vyrovnat. Hledáme cesty, jak se z toho nezbláznit. Umění všímavosti je jednou z nich.

Marcela Roflíková

Stála u zrodu Českého mindfulness institutu. Vystudovala marketing a management na ČZU v Praze a na IAHL (International Agricultural College Larenstein) v Nizozemsku, MBA na Sheffield Hallam University. Pracovala na manažerských pozicích v marketingu a prodeji v mezinárodních společnostech. Od roku 2001 je certifikovanou systemickou koučkou. První výcvik mindfulness absolvovala v Psychoterapeutickém centru Lávka v Praze. Další vzdělání získává na Mindful Schools v USA.

HN: Když se všímavosti naučím, jak to, co mě stresuje, mohu ovlivnit?

Přítomný stav mysli je stav, kdy mysl odpočívá. Zatímco když plánujeme a dopředu se už něčím stresujeme nebo se něčeho obáváme, tak to je už činnost té mysli. Z toho se pak rodí naše katastrofické a negativní myšlenky, i když se zatím vlastně nic strašného neděje. My si jen domýšlíme, co by bylo, kdyby… V momentě, kdy se naučíme vztahovat mysl k přítomnosti, dáváme jí odpočinout a to pro nás může mít pozitivní přínos. Když se nestrachuji, mám v mysli prostor, kdy nejedu ve strachu a obavách, a tím se otevírá můj potenciál, to, v čem se mohu rozvíjet a co mě naplní pozitivními emocemi a energií. Neříkáte si už, jestli to zvládnete, ale vy sami rozhodujete, jak budete postupovat, a nenecháte se vláčet okolnostmi.

V průzkumech se uvádí, že až 80 procent našich myšlenek se stále opakuje, a pokud jsou to myšlenky negativní, nekreativní, tak si tím vytváříme svůj svět jako negativní. Pokud se ale otevře potenciál, dává nám to možnost něco dál v sobě rozvíjet, vzdělávat se nebo něco měnit, přináší nám to pocit radosti, štěstí, seberealizujeme se. Cítíme se tak lépe, šťastnější.

HN: Jak se všímavost uplatňuje a rozvíjí v zahraničí?

Určitě jsou dál, novodobá mindfulness má kořeny v 70. letech v USA, kdy se používala v oblasti rozvoje duševního zdraví nebo při snižování bolesti u onkologicky nemocných pacientů. Ve firemním prostředí se rozvíjí posledních 15 let, kdy se ve firmách začíná věnovat pozornost tzv. wellbeing, štěstí v práci. V některých amerických průzkumech se uvádí, že každá třetí firma v USA řeší spokojenost zaměstnanců a nějaký program v tomto směru nabízí. Hodně to totiž podporuje i kreativitu lidí. Moderní technologické společnosti jako Google, Twitter, Facebook se předhánějí v tom, jaké "mindful prostředí" zaměstnancům vytvoří, nabízejí třeba mindful rooms, prostor, kde se můžete sám zavřít a soustředit se, v tichu a klidu si udělat cvičení. Stačí dvacet minut a to vám zvýší výkon v další části dne.

Všímavost se využívá také u syndromu vyhoření jako prevence u povolání jako učitel, zdravotník, hasič. Naučí tyto psychicky náročné profese všímat si i jiných věcí kolem sebe v přítomnosti a nebýt pořád zaměřen na ty negativní jevy, které jejich práce přináší. Mezi naše klienty patří i žáci základních škol a jejich rodiče, středoškoláci s různými problémy i dospělí lidé.

HN: Jak mi všímavost může pomoci při práci?

Někdy stačí, aby se na nás šéf podíval "nějak divně", a my už se vidíme bez práce, bez peněz a vytvoříme si na základě toho katastrofický scénář, kterým se naše mysl dovede velmi seriózně a dlouho zabývat. Ocitneme se v situaci, kdy se nejsme schopni plně věnovat své práci. Negativní myšlenky z vás berou energii a podáváte nižší výkon. S myšlenkou, která v nás vzbuzuje řadu emocí, většinou destrukčních nebo sebedestrukčních, pak nemůžeme usnout, v noci se budíme, do práce jdeme vyčerpaní. Jsme-li ale tzv. mindful − tedy všímaví, tak dovedeme tuto myšlenku vnímat, dovedeme pozorovat i pocity, které kolem ní máme, a umíme se rovněž rozhodnout, že chceme zůstat u pozorování toho, co se děje nyní, zůstat v přítomnosti a nedovolit myšlenkám, aby dál vytvářely budoucí dramatické scénáře. Pokud se to naučíte, budete se umět v práci, ale i osobním životě dívat na situaci, v níž jste, zvenčí, zachytit tok negativních emocí a nenechat se vyvést z rovnováhy. Více se soustředíte na to, co právě děláte.

HN: Čím se liší mindfulness od koučinku, který personalisté znají a používají ve firmách?

Mindfulness je výcvik, který nás naučí schopnosti mít přítomnou mysl. Koučování je pro nás spíše doplňkovou metodou v rámci výcviku, kdy se snažíme lidem pomoci tzv. "dostat všímavost do života". Techniky, které poznají účastníci v rámci lekce, je nutné v mezičase trénovat a používat v běžném životě a pracovním prostředí, což vyžaduje velkou dávku sebedisciplíny a taky schopnost si to dobře do svého života naplánovat, odbourat výmluvy proč ne a hledat způsoby jak. Tady je prostor pro koučování. Nabízíme personalistům ochutnávku toho, jak lze všímavost natrénovat a jaký dopad to má na postoj k práci i na výkon. Aby si to zažili na vlastní kůži a zjistili, v čem to může zaměstnancům pomáhat a zda je to něco, co jejich firma aktuálně potřebuje.

HN: O co mají firmy u nás ve výcviku všímavosti největší zájem?

Nejvíc o zvládání a prevenci stresu. Často to řešíme s celým týmem. Přijde skupina manažerů nebo zaměstnanců z firmy a s těmi pracujeme. Standardizovanou formou výcviku jsou dvě hodiny týdně po dobu osmi týdnů. Obvykle bývají účastníci výcviku překvapeni, že schopnost všímavosti, které se naučí, jim pomůže zlepšit komunikaci a spolupráci v týmu. Učíme také všímavou komunikaci, která zase prohlubuje empatii a zlepšuje porozumění, naslouchání a vztahy mezi lidmi. To uplatní účastníci nejen v práci, ale i v partnerských vztazích a ve vztazích se svými dětmi.

Související