Někdo by román anglické spisovatelky Kate Atkinsonové nazvaný Bůh v troskách mohl brát jako pokračování její prózy Život za životem. Tím spíš, že obě knihy byly oceněny prestižní Costa Book Award.

Někdo Boha v troskách, který nyní vyšel v českém překladu, může vnímat jako volnou variaci, rozšíření perspektivy, kdy se hlavní postavy promění ve vedlejší a naopak.

Pro obdivovatele jedné z nejúspěšnějších současných britských autorek však Bůh v troskách přináší ještě větší čtenářský zážitek nad dalšími osudy středostavovské rodiny Toddových z domu zvaného Liščí zátiší. Příběh se odehrává v troskách druhé světové války a poválečného zapomínání na hrdiny.

Román Atkinsonové je veskrze historický a zároveň současný, experimentální, ale také přísně tradiční, dobrodružný i plný filozofických úvah o smyslu života, obětí a zapomnění. Hlavní hrdina Teddy je válečným letcem na bombardérech Halifax a bojuje ze všech sil, aby spolu s ostatními letci "ptáky vrhanými proti zdi" zničil nacistické Německo.

Při každém letu si představuje chladné Severní moře proměněné v obrovský hřbitov pilotů, který na něj netrpělivě čeká. Jenže také si dokáže představit peklo bombardovaného Hamburku, Drážďan, Berlína či Lipska pod sebou, všechny civilisty, na něž vrhá bomby. Ženy, děti, starce, kteří stejně jako on za žádnou válku nemohou.

"Vlastně ho nepřekvapovalo nic na ničem. Ukázalo se, že celá stavba civilizace je vybudována z nepevné směsi tekutého písku a fantazie," píše Atkinsonová v románu.

Tento nejen v Británii citlivý problém zodpovědnosti a morálních dilemat letců-hrdinů Atkinsonová dokáže otevřít velmi radikálně a zároveň s jemností obrazů a příběhů, které se pak z tohoto dilematu rodí. Přičemž si neustále jako autorka uvědomuje, že "zpětný pohled je pěkná věc, ale uprostřed bitvy není bohužel k dispozici".

Další variací na předchozí román Život za životem je rozvinutí tématu rodičovské "nelásky" k dětem. To, co zažívali Teddyho sourozenci, děti krásné Sylvie, která měla ráda pouze svého chlapečka Teddyho, ale k ostatním dětem se chovala chladně.

Teddy sám sobě složil přísahu, že pokud válku přežije, bude se vždy snažit být laskavý a žít dobrý klidný život. Jenže netuší, že také v klidném životě bez války může být všechno neklidné. Zejména co se dětí týče.

Ožení se se svou dětskou láskou Nancy, a když se jim narodí dcera Viola, Teddy zjišťuje, že i při své laskavé povaze a přes veškerou poctivě vynaloženou snahu Violu neumí mít doopravdy rád.

Všechno se navíc zkomplikuje předčasnou Nancyinou smrtí, po níž na dceru zůstává sám. A trpké rodinné dědictví pak pokračuje rovněž ve Violině vztahu k jejím dvěma dětem − Sunnymu a Berthie. Naprosto nezodpovědná hippie Viola, která si před narozením dcery představuje, že děti se nemusí moc zaopatřovat a spát mohou třeba v šuplíku, nejenže k nim nemá téměř žádný citový vztah, ale na rozdíl od Sylvie a Teddyho ani nedokáže předstírat, že by se měla o děti starat.

Kniha

Kate Atkinsonová
Bůh v troskách
2016, Argo, přeložila Veronika Volhejnová, 352 stran, 398 korun

Teddy však u svých vnoučat zažívá to, co s dcerou nezažil − má je rád. A vnoučata dokonce naslouchají jeho dávným válečným příběhům a jezdí s ním navštěvovat hroby spolubojovníků.

Jednou z nejzajímavějších kapitol knihy je však překvapivě závěrečná autorčina poznámka, která odpovídá na často kladenou otázku "o čem ten román je". Vysvětluje, že je to kniha o fikci (a o tom, že co nemůžeme vědět, musíme si představit) i o pádu, přičemž největší pád člověka v nemilost je válka.

Jenže nebyla by to brilantní Kate Atkinsonová, kdyby v posledních kapitolách románu nepřichystala zásadní obrat, jímž rozmetá a znovu složí to, "o čem" román vlastně je.

Související