Rozhlédne se a pak prstem ukáže do rohu místnosti. Jsme v zasedačce s velkým stolem a deseti židlemi. Sedíme tam sami. "K čemu je třeba tamhleten roh?" zeptá se. Pokrčím rameny. Divná otázka. Proč by roh měl k něčemu být? "Jenom se tam práší a k ničemu ten roh není," pokračuje. Namítnu, že by v něm třeba mohla stát kytka. "Ano, něco by v něm mohlo být," souhlasí Ondřej Doule, s důrazem na nicotnost slova "něco".

Většinu času žije v Americe, kde se věnuje výzkumu na Floridském technologickém institutu. Pracuje také pro NASA a s kosmonautem Buzzem Aldrinem, druhým mužem na Měsíci, vede spory o to, zda kosmické základny budou tvořeny z mnoha malých modulů, anebo postaveny jako svébytné stavby. A na Ostravsku by rád postavil za 180 milionů zábavní a vzdělávací park zaměřený na kosmonautiku. Po tom v Kennedyho kosmickém středisku na Floridě by měl být druhý největší na světě. Jak vidno, Ondřej Doule je člověk mnoha plánů.

O mladém ambiciózním muži píší česká média jako o vesmírném architektovi. Zní to kuriózně, vždyť ve vesmíru žádné stavby nejsou. A pilotované objekty, tedy kosmické lodi, si nepředstavujeme jako díla architektů, ale spíš konstruktérů. Jenže navrhování pilotovaných objektů, jímž se zabývá od dob studií na fakultě architektury, bere Ondřej Doule spíš coby prostředek, jak odpovědět na některé obecnější otázky spojené s architekturou.

Proto to mentální cvičení o zbytečném rohu. Jistěže každý ví, proč místnosti a domy mají rohy. Protože stavíme nejčastěji pravoúhle, a to pak bez rohů nejde. Má to důvody technologické a ekonomické. Používat na sebe navazující, mnohonásobně se opakující stavební prvky je jednoduché a levné. Proto se v určité době stavěla sídliště. Ne že by to vyhovovalo estetice dané doby, s ní jsme si to až následně spojili. Ale protože stavět z velkých betonových panelů bylo rychlé a laciné.

"Cituji často slova Kaplického, že lidé nejsou škatule, tak proč by v nich měli bydlet. Ale on už neměl protiargument, proč by měli bydlet v bublinách. Bubliny přece my lidé taky nejsme," říká Ondřej Doule. V diplomové práci se proto pokusil dobrat jakýchsi základních principů navrhování. Tak, aby vycházely z potřeb člověka, nikoli technologických procesů. "Jak se bude výroba robotizovat, budou technologie stále méně důležité. Až se jednou s nadsázkou řečeno budou stavby tisknout na 3D tiskárnách, budou moci mít jakékoli tvary."

Vesmírná architektura ho zaujala proto, že řeší obyvatelné stavby v extrémních podmínkách a musí opravdu vycházet z potřeb člověka. "Když člověka vrazím na oběžnou dráhu, tak se dozvím, co opravdu potřebuje," říká. "Je například zajímavé, že jakmile se na orbitální dráze zbavíte gravitace, přestane fungovat základní koncept podlahy a stropu," usmívá se. "Všechno je stěna. A není nikde řečeno, jak ty stěny budete používat. Kam dáte stůl a jak bude orientovaný vůči oknu. Na to NASA nemá žádné standardy."

V článku se dále dozvíte

  • O mladém ambiciózním muži píší česká média jako o vesmírném architektovi.
  • Zní to kuriózně, vždyť ve vesmíru žádné stavby nejsou. A kosmické lodi si nepředstavujeme jako díla architektů, ale spíš konstruktérů.
  • Jenže navrhování pilotovaných objektů bere Ondřej Doule spíš coby prostředek, jak odpovědět na některé obecnější otázky spojené s architekturou.

Předplatitelé mají i řadu dalších výhod: nezobrazují se jim reklamy, mohou odemknout obsah kamarádům nebo prohlížet archiv.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.