"Život, pokud nezasáhne vyšší mocnost, jako je ztráta v rodině, choroba a podobně, je vlastně sled groteskních a veselých situací," řekl výtvarník Adolf Born v rozhovoru pro Českou televizi.

Za groteskní situaci můžeme považovat také skutečnost, že první vlna reakcí na včerejší smrt ilustrátora čtyř stovek knih a autora tisíců grafik měla téměř unisono titulky "Zemřel ilustrátor Macha a Šebestové".

Co naplat, televizní tvorba je mocná a seriál podle námětu Miloše Macourka se dnes řadí k nejznámějším kresleným seriálům pro děti. V Macourkovi měl Born navíc po dlouhá desetiletí duchovního druha, jehož místo nikdo další nedokázal nahradit. Jejich cesty se sešly již v 60. letech, kdy oba působili ve volném sdružení výtvarníků-humoristů zvaném Polylegran.

V té době byla jejich tvorba určená spíše mladým dospělým než dětem a ovládali stránky tehdejších časopisů od Dikobrazu po Plamen.

Bornův původní výtvarný projev se − v duchu tehdejších trendů − nesl ve znamení zjednodušení tvarů. Obrázky ještě nehýřily detaily a pohybem, často pracoval technikou linorytu. Záhy bylo zřejmé, že tento výtvarník vykazuje kromě uměleckých kvalit a schopnosti vcítit se do předlohy také mimořádné pracovní tempo.

Brzy začaly přicházet zakázky a Born, zdá se, neodmítl žádnou, ke které si dokázal najít vztah. Jedním z prvních výrazných počinů byla výtvarná podoba Pohádek od Wilhelma Hauffa v roce 1963.

I když zpočátku Born tíhl k tvorbě pro dospělého čtenáře, jeho radostný přístup k životu a tvorbě jej nakonec předurčil k ilustrování literatury pro děti a mládež. Výtvarně se nemusel nijak zvlášť stylizovat.

"Na akademii jsem si myslel, že musí být jiný přístup k ilustracím do dětské knihy a jiný k ilustracím pro dospělé," prohlásil. "To byl jeden z mých největších životních omylů. Děti jsou daleko inteligentnější, ale impulzivním způsobem, a tak ochotně akceptují i supermoderní věci, protože si najdou svůj překlad − překládají to, co vidí, do svého světa. Takže jsem zjistil, že není žádný rozdíl mezi obrázkem pro děti a pro dospělé."

Svět pohádek jeho naturelu vyhovoval ještě jedním rysem − nadčasovostí, která konvenovala Bornově lásce ke starým časům. Narodil se v roce 1930 v Českých Velenicích coby, jak rád zdůrazňoval, "rakousko-uherský občan". Část výtvarníkovy rodiny žila v Rakousku a éra starého mocnářství Borna po celý život okouzlovala.

Když se uvolnily poměry po roce 1989, začal být novináři vyhledáván často nikoliv jako originální grafik, ale jako exotický pán s retro knírem, který i uprostřed bouřlivých politických posunů zůstal věrným monarchistou.

Jeho tradicionalismus byl tak vyhraněný, že málokterý žurnalista odolal; i když byla původním tématem rozhovoru autorská tvorba, dříve či později se řeč stočila k tomu, že tento svět je čím dál méně úctyhodný, Česká republika hloupne a Evropa se řítí do záhuby.

Přesto se Born nenechal vyrušit z nepolevujícího vysokého pracovního tempa. Se svou manželkou Emou rád podnikal cesty po Evropě, ale jinak byl plně ponořen do tvorby. "Manžela mimo ateliér nic nezajímá," komentovala to jeho žena, která se starala o domácnost, zatímco výtvarník seděl ve své pracovně ve vile v pražském Podolí, obklopen stovkami barevných pastelů, ve společnosti skřehotavého papouška.

Uplynulé desetiletí se neslo ve znamení souhrnných obrazových publikací a plnění posledních tvůrčích snů. Born bravurně ilustroval kompletní vydání Pohádek bratří Grimmů a výtvarně popustil uzdu své fantazii snad nejvíce v knize veršů Christiana Morgensterna Zbornaplaz. Vyšla obsáhlá monografie Autobornografie (2010) i důkladný přehled jeho knižní tvorby Bornova čítanka (2007).

Adolf Born zemřel v pětaosmdesáti letech, do poslední chvíle v dobrém rozmaru, zabraný do práce a neslevující ze svých životních zásad.

Související