Od našeho zpravodaje z Cannes – Kolem jachty režiséra Stevena Spielberga proplouvá člun s šesticí mužů, oblečených jako členové ISIS. V luxusním pětihvězdičkovém Hotelu du Cap na pobřeží Cannes brzy vypuká panika. Naštěstí šlo jen o falešný útok, kterým na sebe chtěla přilákat pozornost jedna francouzská internetová společnost.

Ale u filmu může jít skutečně o život. Své o tom ví egyptský režisér Mohamed Diab, jehož snímek Clash zahajoval na canneském festivalu letošní soutěžní sekci Un certain regard. Thriller odrážející atmosféru v Egyptě po arabském jaru se celý odehrává v policejním antonu o velikosti osm metrů čtverečních. A v něm se také celý po čtyři týdny natáčel, často na pokraji kolapsu.

"Riskujete život, protože lidé si mohou splést natáčení se skutečným protestem," poznamenává režisér. A také se tak stalo, musela zasáhnout policie. Sám režisér Diab byl během arabského jara aktivistou, tak zapáleným, že na čas přestal točit filmy. Nyní se odhodlal zachytit atmosféru rozdělené egyptské společnosti originálně pojatým snímkem.

Pětadvacet herců pobývalo ve stísněném prostoru nejméně dvanáct hodin denně a dění okolo pozorovali spolu s malou digitální kamerou jen skrze zamřížovaná okénka. Film Clash extrémně zblízka sleduje chaos násilné doby po odstranění egyptského prezidenta Muhammada Mursího. Skupinka protestujících je nahnána do antonu, kolem zuří dav, vedro uvnitř stoupá a osazenstvo se rozrůstá.

Když se do antonu dostane také skupinka muslimů z druhého tábora, klaustrofobie i agrese se rázem násobí. Absurdní pokyny policistů i napětí mezi podporovateli a odpůrci Muslimského bratrstva, namačkanými ve vozidle, ženou snímek kupředu a přes lehce modelové rozložení rolí jde o formální triumf filmu, který společenskou kritiku spojuje s adrenalinovou akční podívanou.

Když na premiérové projekci pronesl umělecký ředitel sekce Un certain regard, že by prý podle režisérových slov mohla účast filmu v Cannes pomoci, aby ho viděli diváci v Egyptě, Diab na chvíli zaváhal. Bylo vidět, že šlo o osobní sdělení, které mělo zůstat soukromé. Ale pak egyptský tvůrce přešel z francouzštiny do angličtiny a hrdě z toho udělal veřejné prohlášení.

V tomto drobném detailu lze vidět napětí, kterému čelí arabský filmový průmysl. Tvůrci i producenti vědí, že aby jejich díla mohla uspět na mezinárodní scéně, musí se vymanit ze společenských či politických tabu, která mnohdy svazují arabské země. To však nevoní místním cenzorům. Například Egypt má sice kvóty na uvádění domácí produkce, ale podle režiséra Diaba je situace s cenzurou po převratu horší než dřív.

Filmy z arabských oblastí cílí na mezinárodní publikum i pomocí žánrovější tvorby. Důležitá témata, především ta týkající se fundamentalismu, se odehrávají v atraktivněji a inovativněji podaném vyprávění, v žánru komedie, fantasy či thrilleru.

"Nová generace arabských režisérů rozumí tomu, že musí dělat filmy s univerzálnějším dopadem," říká koproducent snímku Eric Lagesse a poznamenává, že Clash dokáže být jak dramatický, tak vtipný.

A také velmi intimní, chce se dodat. Drtivé momenty, v nichž jde o život, předstihne v emoční rovině třeba scéna, kdy se řeší, jak by ortodoxní muslimka mohla v prostoru plném mužů důstojně vykonat potřebu.

Režiséra Diaba prý v Egyptě všichni prosili, ať svůj politický akční thriller v tak napjaté době netočí. Podle režiséra jde přitom spíš o zkoumání všeobecných lidských problémů než o politickou kritiku.

Podobně jako tuniský snímek Hedi, který otevíral soutěž letošního festivalu v Berlíně, představuje také Clash jasný signál, že o arabské filmy je zájem. A nejen na festivalech. V červnu otevírá v Los Angeles pobočku Creative Arab Talent, první talentová agentura zemí Blízkého východu. Chce být mostem do Hollywoodu.

Související