Ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová (ANO) trvá na tom, aby se Poslanecká sněmovna zabývala jejím návrhem na jednotné vlastnictví Pražského hradu. Šlechtová to uvedla v rozhovoru pro HN, který probíhal písemnou formou, protože je na návštěvě Číny.

"Proč bych si já, tak jako mnozí jiní, nemohla myslet, že má Pražský hrad patřit výhradně Čechům a Moravanům, a ne malé části církví? Je-li to nesmysl a lidé si to nemyslí, pak to poslanci jako volení zástupci lidu neschválí," říká ministryně. Návrh ústavního zákona, který by to umožnil, odeslala k připomínkám jednotlivým ministerstvům.

Kdy jste poprvé začala uvažovat o návrhu na "znárodnění" areálu Pražského hradu a proč?

Za prvé si řekněme, oč jde. Není to žádné znárodnění, jak se to dnes snaží někdo překroutit. Církve za vydaný majetek dostanou peníze, a ne malé, a své sakrální stavby budou moci využívat jako doposud.

Ale proč s něčím takovým přicházíte?

Když se přijímaly restituční zákony, nikdo se veřejnosti na nic neptal. I já byla tehdy jednou z těch, kdo se nevěřícně díval, jaké neskutečné peníze budou vyplaceny. A věděla jsem, že kromě těchto peněz bude mít církev právo si sáhnout stejně jako ostatní žadatelé na miliardu z Evropské unie.

Když jsem pak loni koncem roku sledovala ty tahanice se státem při vydávání majetku, přišlo mi nefér, aby se to týkalo i symbolu české státnosti – Pražského hradu. Nepřijde mi správné, aby i vzhledem k bouřlivé české historii, v níž katolická církev nesehrávala vždy nejlepší roli, dostali právě katolíci podstatné části Hradu na věčné časy.

Než jste návrh podala, mluvila jste o něm například s předsedou ANO Andrejem Babišem nebo někým jiným z hnutí?

Samozřejmě že jsem o tomto návrhu informovala hnutí ANO. Ještě před tím, než jsem návrh zákona předložila k posouzení ostatním ministerstvům. Ale i všichni ostatní ministři o mé iniciativě věděli, jen asi třeba nevěřili, že ji dotáhnu do podoby zákona. Detaily návrhu mají nyní možnost posoudit prostřednictvím připomínkového řízení.

Už nyní ale váš návrh vyvolal u některých ministrů velmi razantní, až emotivní reakce, a to především u politiků KDU-ČSL. Čekala jste to, překvapilo vás to?

Když docházejí argumenty, nastupují urážky, to je stará známá věc. Chovají se, jako bych je osobně ohrožovala. Ale já přitom jen využívám svého práva a předkládám návrh, který musí posoudit vláda a parlament, zástupci lidu. Každý má právo na názor. Proč bych si já, tak jako mnozí jiní, nemohla myslet, že má Pražský hrad patřit výhradně Čechům a Moravanům, a ne malé části církví? Je-li to nesmysl a lidé si to nemyslí, pak to poslanci jako volení zástupci lidu neschválí. A pokud si to lidé myslí, a oni to přesto zamítnou, je také možné, že už je lidé podruhé nezvolí.

Co politici jiných stran, setkala jste se s příznivou reakcí například v ANO nebo ČSSD?

Samozřejmě. Ale nejde jen o současné reakce na moje prohlášení. Jistě jste si udělal analýzu, a tak víte, že dříve to bylo silné téma celé ČSSD. Sám její předseda, pan Bohuslav Sobotka, zdůrazňoval, že by budovy na Hradě měly být vyňaty z církevních restitucí. A sociální demokratka Alena Gajdůšková, tehdejší první místopředsedkyně Senátu, která vedla vyjednávací tým k restitucím, říkala, že jejím osobním přesvědčením zůstává, že by objekty Pražského hradu jako symbolu státnosti měly být z restitucí rozhodně vyňaty.

Například místopředseda KDU-ČSL a ministr zemědělství Marian Jurečka říká, že nevidí žádný důvod ke změně vlastnictví budov v areálu Pražského hradu, a ptá se, proč jste s něčím takovým vůbec přišla. Nemohl by skutečně zůstat současný stav? A co říkáte asi nejčastějším výtkám týkajícím se toho, že jde vlastně o zestátnění?

Pan Jurečka mi připomíná jedno staré přísloví, rovněž spojené s církví – a to, že mnozí kážou vodu a pijí víno. Proč církev, která souhlasila s tím, že za nevydané pozemky, budovy a věci dostane náhradu ve výši 59 miliard a nebude už nic dále chtít, podala od 1. ledna 2016 více než 1600 určovacích žalob v rozsahu dalších desítek miliard korun?! Takže současný stav není nic, co by se dalo považovat za definitivní. Těch více než 1600 žalob je nezpochybnitelným důkazem, že tito církevní hodnostáři nedbají na dohody. A hradní areál je třeba zabezpečit pro příštích 100 let - daleko za dosah vlivu dnešních osobností, které současný stav garantují svým jménem.

A nejde skutečně o zestátnění?

Co se týče onoho fiktivního zestátnění, nebo dokonce znárodnění, odkazujícího na Vítězný únor, už jsem na to odpověděla zpočátku – je to jen podpásová rétorika. Jde o odkup za velké peníze, byť daný zákonem, jaký v případě celospolečenské potřeby využívají všechny demokratické země.

HN: Jako jeden z důvodů, proč prosazujete takový návrh, uvádíte bezpečnostní důvody a ochranu prezidenta. Co tím přesně myslíte? A opravdu existují komplikace při této ochraně, jestliže není jediným majitelem areálu Pražského hradu stát?

Bezpečnostní důvody samozřejmě existuji. Jakým způsobem chcete chránit prezidentské sídlo, které je vojensky střeženým objektem, když nebudete vědět, co nebo kdo se v určité budově nachází? Co když církev anebo soukromý subjekt nějakou budovu nebo její část pronajme, například zahraničnímu subjektu? Klidně někomu ze Sýrie nebo třeba Afghánistánu. Považujete to za vyloučené? Garantujete to? Na to mají přece plné právo jako majitelé. A co pak? Přestěhujeme české prezidenty raději někam jinam, kde bude lépe zajištěna jejich bezpečnost? Moc ráda bych slyšela, co by vám na to řekli historičtí vládci na hradě, počínaje Karlem IV. a konče Masarykem, kdybyste jim řekli, že nejsou na Hradě svými pány, a pokud tam není bezpečno, ať se přestěhují někam jinam…

Prezident Miloš Zeman a kardinál Dominik Duka se letos v březnu dohodli na tom, jak bude vypadat vlastnictví a správa budov na Pražském hradě. Nejdete proti této dohodě? A neříkala jste si, že po takové dohodě je zbytečné něco předkládat?

Neříkala. Důvody jsem vysvětlila výše. Buďte objektivní a položte prosím stejnou otázku církvím – proč podávají stovky a stovky dalších žalob na stát, když souhlasily, že za nevydané věci a pozemky dostanou 59 miliard korun plus úroky? Proč si žádné z médií nepoloží otázku, proč církve jako celek jdou proti dohodám, s velkou slávou stvrzeným v restitučním zákonu?

Nelitujete nyní, že jste s tímto návrhem přišla, protože si tím uděláte hodně nepřátel, včetně části veřejného mínění?

Vy novináři rádi říkáte, že politik se má především řídit svým vlastním názorem a svědomím, ne náladami veřejnosti. To si mám něco přestat myslet jen proto, že tím jdu proti někomu? Ano, vím, že si tím udělám nepřátele. Nebojím se toho a stojím si za tím.

HNDomácí na Twitteru

Domácí rubriku Hospodářských novin  najdete také na Twitteru.

Není to ale třeba tak, že vaše motivace je zaujmout voliče, protože prostě veřejnost je mnohdy proti církvi?

Co je špatně na tom, že se v něčem shodnu s jinými lidmi? Proč by všechno, co člověk řekne, mělo vést k volbám? Jedním z principů dobré demokracie je podle mě dosáhnout maximálního konsenzu, ale menšina se ve svém důsledku musí podřídit většině.

V prvních reakcích na nesouhlas církve s vaším návrhem jste napsala, že církvi jde jen o majetek. Není ale tento váš názor až příliš velkým "lidovým" odsudkem? Skutečně si myslíte, že jde církvi jen o majetek?

Už jsem to tu řekla mnohokrát. Církve podaly na stát přes 1600 žalob, a to přesto, že jde o majetek, za který měly dostat paušálně 59 miliard plus úroky, čili skoro 100 miliard korun. O co jde, podle vás, tedy církvi těmito žalobami? Soudí se jen pro radost? Samotné církve mají určitě bohulibější poslání než jen kupit majetek, ale některým církevním hodnostářům o něj jistě jde. Církev bohužel není jen skromný a laskavý papež František, ale i Franz Peter Tebartz-van Elst, německý biskup, přezdívaný "biskup luxusu", který si z peněz nadace pro pomoc chudým rodinám přestavěl za miliardu svou vlastní rezidenci, a až loni se na to přišlo.

To jsou ale výjimečné případy, šlo by mluvit v souvislosti s církvemi o spoustě pozitivních věcí...

To, co považuji za obzvlášť smutné, je, že když se mluvilo o vyrovnání, o vrácení majetku, horlili všichni vzletně o tom, jaké je poslání dnešních církví, jakou roli mají v současné společnosti. Že majetek potřebují jen k tomu, aby s jeho pomocí mohly pomáhat společnosti, nemocným, opuštěným, těm nejvíce potřebným. Nyní již majetek mají. A vy jste snad slyšel něco o nově otevřených katolických hospicích, o nových nemocnicích, o nové charitativní pomoci? Já zatím ne…

Související