Ne náhodou zazní v předmluvě knihy Francouze Michela Carrougese nazvané André Breton a základy surrealismu jednoznačná slova: "Surrealismus je radikální vzpourou proti této civilizaci."

Carrouges v dnes již klasickém díle, které poprvé vyšlo počátkem 50. let minulého století, rozkrývá nepřehledné spojitosti jednoho z nejvýraznějších hnutí moderní doby, jemuž nešlo o to, nalézt novou tvář umění, ale zbavit člověka pout, která si sám často ani neuvědomuje.

Carrougesova kniha, vydaná nyní v češtině, zůstává stále aktuální a inspirující. Na díle a myšlenkovém bohatství básníka a spisovatele Andrého Bretona autor mapuje a interpretuje surrealistické pojetí skutečnosti, jeho základní témata i tvůrčí úsilí, aniž by je všechny vyčerpal. Protože − jak sám připomíná − surrealismus klade stále nové otázky.

Člověk, který pozoruje surrealismus jen zvenčí, ho musí podle Carrougese považovat za absurdní obludu. "Avšak pro toho, kdo dokázal do něj proniknout, je to jeden z nejneobyčejnějších lidských objevů," píše autor.

Vnější pozorovatel prý věří, že si svým odstupem od surrealismu uchoval výsadu zdravého rozumu. Kdežto člověk, který se jím opájí, vstoupí do nevyčerpatelného světa surreality, což neznamená do nereálna, nýbrž do srdce skutečnosti.

Rodným listem surrealismu je podle Carrougese především objev přirozeného spojení mezi automatismem snu a projevy poezie. V jednotlivých kapitolách se pak autor zabývá automatickým psaním, spojováním básnických objevů s alchymií a hermetismem, objektivním humorem i objektivní náhodu či samotnou surrealistickou poezií a malířstvím.

Kniha

Michel Carrouges
André Breton a základy surrealismu
2016, Malvern, přeložil Jan Vaněk, 266 stran, 320 korun

Knihu, která mohla být v tuzemských poměrech inspirujícím vkladem k nadcházejícímu padesátému výročí Bretonovy smrti, sráží editorská nedbalost. Místy je text až nesrozumitelný, objevuje se v něm řada chyb, někdy i komických, zejména v citátech.

Ostatně už charakteristické je, že titul knihy zní André Breton a základy surrealismu, zatímco v tiráži je uveden název André Breton a základní fakta o surrealismu.

Nicméně i tak si kniha Michela Carrougese nezaslouží, aby zapadla. Už proto, že má předpoklady, i díky jisté vášnivosti, s níž je napsaná, přitáhnout rovněž čtenáře, kteří doposud o surrealismu a Bretonovi slyšeli jen vzdáleně.

Ačkoliv s některými jejími pasážemi lze polemizovat, jiné je třeba brát doslova. Včetně bytostného autorova přesvědčení, které se táhne labyrintem knihy jako Adrianina nit: "Pochopit surrealismus neznamená nic jiného než pochopit sebe sama."

Související