Mezi všemi akcemi, které budou od soboty připomínat sedmisté výročí narození českého krále a římského císaře Karla IV., má výstava Národní galerie ve Valdštejnské jízdárně v Praze pověst té nejdůležitější. K vidění tu budou vzácné, z mnoha zemí svezené umělecké i užitné předměty a dokumenty, kterých se císař přímo dotýkal, které objednal či které alespoň byly důležitou součástí jeho doby.

Národní galerie zároveň slibuje plastický portrét slavného panovníka, jenž nenechá stranou ani velmi temné stránky Karlovy kariéry. Třeba židovské pogromy.

Pražská přehlídka má ale ještě jeden rozměr, který přitahuje pozornost. Pamětníci náramně úspěšné výstavy Císař z Boží milosti, kterou před deseti lety na Pražském hradě navštívilo sto tisíc lidí, budou jistě zvědaví, kam expozici o Karlu IV. posunul historik Jiří Fajt, autor obou výstav. Teď, když má oporu u politiků, kteří mu odsouhlasili štědrou finanční podporu, a zejména zázemí v Národní galerii, jejímž je ředitelem. Tím naopak už není Milan Knížák, který první výstavu kvůli řevnivosti s Fajtem okázale bagatelizoval.

Vitríny ve Valdštejnské jízdárně se teprve zaplňovaly gotickým uměním, do vernisáže zbývaly ještě dva týdny, ale Jiří Fajt už měl za sebou několik rozhovorů.

"Vy jste dneska dopoledne třetí," říká charismatický muž s rozevlátými šedinami kolem uší a rychle ještě vyřizuje nějaké záležitosti s podřízenými. Než vystoupáme po schodech na galerii Valdštejnské jízdárny, kam doléhá pracovní lomoz méně, Fajt poznamená, že je hloupost říkat Karlu IV. Otec vlasti.

"Otec vlasti, latinsky Pater patriae, to poprvé zaznělo v pohřební řeči Vojtěcha z Ježova. My to ovšem musíme vnímat v úplně jiném kontextu, než jak to vytvořilo obrozenecké devatenácté století. Je to termín používaný i pro jiné středověké panovníky, a dokonce také pro papeže. Tou vlastí je míněn zemský okrsek. Je to tedy člověk, který měl velkou moc," vysvětluje ředitel Národní galerie.

Jako důkaz, že Karel IV. neměl k českým zemím zrovna otcovský vztah, uvádí Fajt skutečnost, kterou starší čeští historikové raději opomíjeli: "Karel IV. předal na šest let České království do správy kupeckému synkovi z Braniborska, Dětřichu z Portic, který byl členem cisterciáckého řádu."

Historických faktů, které přinejmenším nepodporují dříve propagovaný bohemocentrický výklad, má Jiří Fajt po ruce několik: Karel IV. například nikdy neopíral politickou moc o českou šlechtu. Poučil se ze zkušeností svého otce Jana Lucemburského, proti kterému se Češi paktovali. Ani původ po matce, Elišce Přemyslovně, na tom nemohl nic změnit. Své rádce a pražské dvořany si Karel vybíral z cizinců.

"Ti byli vděční a věrní," dodává Fajt, podle něhož měl Karel IV. i tak hořkou zkušenost s tuzemskými pány. To když se pokusil zavést český zákoník Majestas Carolina po vzoru Zlaté buly, kterou vytvořil pro Římskou říši. "Odpor české šlechty byl veliký. Karel narazil, a aby nemusel přiznat porážku, raději prohlásil, že ten dokument shořel."

Historik Fajt se pokouší vykreslit z dochovaných pramenů také psychologický profil středověkého panovníka, pro kterého byl životním vrcholem titul římského císaře. A tomu Karel vše podřizoval, včetně svého náboženského cítění, když vytvořil český relikviářový poklad, i manželských svazků − vlastních i svých dětí.

"Karel byl velmi pragmatický, chytře využíval nejrůznějších nástrojů k dosažení svého. Neštítil se nesplnit slovo, když viděl, že se mu to hodí jinak. Uzavíral mírové smlouvy, které měly jepičí trvání. Říšští kronikáři o něm píší jako o Karlu Lstivém," popisuje kurátor, podle něhož měl Karel IV. jednu velkou výhodu: na rozdíl od svých vrstevníků se uměl ovládat.

"Středověký člověk byl šíleně emotivní, hned se tasily meče, problémy se řešily na bojišti. To uměl Karel IV. taky, ale velmi vážil, jestli to nechá zajít tak daleko. Často používal raději sílu slova a práva," líčí Fajt.

Milionový císař

Výstava Císař Karel IV. 1316–2016 potrvá ve Valdštejnské jízdárně pod Pražským hradem od této neděle do 25. září. Její rozpočet se pohybuje kolem 40 milionů korun, z toho 27 milionů pochází z veřejných zdrojů.

Největší zásluhou Karla IV. bylo to, že České království přetvořil v základnu své moci. "Otcovská linie měla kořeny v lucemburském hrabství, což bylo malé a slabé teritorium na to, aby odtud ovládl celou Římskou říši. Karel pochopil, že Praha může být tou pravou základnou, na které bude moci stavět. Neudělal však Prahu centrem království, ale přímo císařství. Do té doby panovník ve Svaté říši římské neměl žádnou centrální rezidenci, neexistovalo hlavní město."

Karel tedy založil Nové Město, což bylo svého času největší městské založení vůbec. Dobytčí trh, dnes Karlovo náměstí, neměl v Evropě rozlohou srovnání.

"Půdorys, který Karel Praze vyměřil, vystačil městu až do industrializace. Nechal obehnat celé město zdí s věžemi. Dal zvýhodnění těm, kdo si tam postavili kamenný dům. Nemuseli platit daně. Město vyrostlo ze dne na den. Jsou to geniální kroky dobrého manažera," přibližuje vladařovy zásluhy Jiří Fajt.

Oslavují je i dobové kroniky, ovšem jen ty české. Prameny pocházející z historického území Římské říše jsou prý výrazně kritičtější. Psali je často městští kronikáři a právě říšská města císař využíval velmi pragmaticky jako svůj finanční zdroj.

Nejvíc peněz získával Karel z Norimberku, kde také po Praze nejčastěji pobýval. "Bez Norimberku, kde vyrostly severně od Alp první banky, by nevznikla možná ani Praha, tak jak ji dnes známe. Jsem přesvědčen, že norimberské peníze stojí za stavbou Karlštejna. Stříbrné doly v Kutné Hoře nemohly zvládnout ten obrovský nápor na finance," míní Fajt.

Odvrácenou stranou norimberského bohatství je však pogrom na tamní Židy, tradiční chráněnce králů. Císař je obětoval, aby vyšel vstříc místním patricijům. "Pražským Židům ale za Karla IV. nikdo nezkřivil vlásek," dodává Jiří Fajt.

Navzdory přísnému obočí působí ředitel Národní galerie potěšeně. Hodinový rozhovor, v němž každá otázka musela trochu násilně přerušit další a další větvení a rozvíjení předchozí odpovědi, jej snad dokonce občerstvil. Není důvod pochybovat o jeho slovech, když říká, že se těší na své komentované prohlídky, plánované v rámci doprovodného programu výstavy. "Neberu si žádnou dovolenou a jsem připraven na výstavě trávit hodně času," konstatuje Jiří Fajt. Obává se pouze toho, že pod tři hodiny jeden okruh nezvládne.

Související