Aleš Palán je zřejmě nejpilnějším českým knižním publicistou: za posledních deset let vydal jako autor, spoluautor nebo editor na 20 titulů. Je specialistou na knižní rozhovory, které vede s oblibou s křesťanskými mysliteli. Ale publikoval také tři portréty slavných jihlavských hokejistů. Právě autorova rodná Jihlava a Vysočina je tím, co většinu Palánovy publicistické práce spojuje.

Události, z nichž vychází Palánův letošní román Ratajský les, se odehrály nedaleko hranic Vysočiny, ve vsi Mirošovice u Ratají nad Sázavou. V roce 1952 byly takové vesnice terčem komunistické moci, která se snažila kolektivizovat hospodářství.

V Mirošovicích byla tehdy horlivě aktivní funkcionářka Anna Kvašová. Jeden z místních už měl její šikany dost a domluvil si se známými, že ji postraší únosem do lesa a ostříháním. Akce se ale zvrtla a podle historiků psychopatický Antonín Landstof Kvašovou zastřelil.

Pachatelé zůstávali až do roku 1958 nedopadeni, zatčeni byli po udání a v propagandisticky využitém procesu odsouzeni k smrti; další víceméně nevinní účastníci procesu dostali těžké žaláře.

Palán tuto historii využívá jako základ pro thrillerovou zápletku. Ne však úplně šťastně. Případ je sice v knize vylíčen relativně přesně, ale s několika fabulacemi, které jej zkreslují. Nevadí to u linie knihy, která líčí současné osudy potomků tehdejších aktérů, ani u linie prostřední, z roku 1958, kdy sledujeme příběh a motivace udavače, i když se ve skutečnosti neví, kdo jím byl.

Ale Palán fabuluje také v postavě vraha a vraždy: Landstofa přejmenuje na Salvetra a vykreslí jej jako sveřepého protikomunistického odbojáře v duchu bratří Mašínů, který Kvašovou − v románu se jmenuje Felbabová − zastřelí po zralé úvaze, protože poznala jeho komplice. A rovněž v pozdějších pasážích autor portrétuje Salvetra jako zásadového odbojáře, který při procesu bere všechnu vinu na sebe a zapírá spolupachatele.

Kdyby Palán případ Kvašové nějak více zakamufloval, asi by to tolik nevadilo, ale v pojetí těch pasáží knihy, které se opírají o prozkoumané historické skutečnosti, to nutně působí jako přibarvování historie.

O něco přípustnější je fabulace v případě udavače Melichárka, byť jeho motivace jako by připutovala z nějaké telenovely − Melichárek usiluje o zadanou ženu. Nicméně jeho následná anabáze, kdy se nedočká vysněného cíle a s cejchem udavače musí pryč z rodné vesnice, aby se dal plně do služeb Státní bezpečnosti, má nekonvenční tragický náboj.

Nejvíce se Palán do fabulování pouští v linii současné. Ale i tady se vnucuje pocit, že to trochu přehání: asi si lze představit skupinku antikomunistických radikálů, kteří se na vlastní pěst rozhodli potrestat komunistické zločince, když je na ně spravedlnost krátká, ale že by se objevila protichůdná skupinka levičáků, kteří pravicové mstitele pronásledují, to už je konstrukce příliš krkolomná. Ne že by v Česku neoperovaly levicové bojůvky, ale ty se rozhodně nezaměřují na ochranu stalinistických soudruhů.

Je škoda, že v líčení hluboké minulosti Palán nepřípustně přibarvuje a v líčení současnosti příliš fantazíruje. Jinak je totiž Ratajský les napsán skvěle a mohl by být příkladem, jak v českém prostředí stvořit thriller, aby nebyl vnímán jen jako pokleslý.

Kniha

Aleš Palán
Ratajský les
Pistorius & Olšanská 2016, 264 stran, 279 korun

Palán střídá vypravěčské perspektivy i formy − píše v první, druhé i třetí osobě, pravidelně přeskakuje mezi léty 1952, 1958 a 2014, přičemž vypráví svižným, až úderným hovorovým jazykem. Umí se vžít do uvažování několika rozdílných postav, vytvořit napětí, atmosféru strachu a ohrožení.

Všechny postavy tu jsou rozporuplné i tragické a jejich činy nikdy nevyústí v kýžené cíle. Vraždu Felbabové komunistická moc využije k rychlejšímu a tvrdšímu kolektivizování místních sedláků, Melichárkovo udání způsobí tragédii dalších nevinných a mladá antikomunistická mstitelka chce nakonec spirálu násilí také zastavit, ale už je pozdě.

Ona nesmyslná nekončící spirála je pro praktikujícího křesťana Palána leitmotivem románu − proto asi ta nepravděpodobná neokomunistická bojůvka −, nicméně zdá se být až příliš jasná.

Ratajský les není kniha úplně podařená, nicméně pokud publicista Palán míří směrem ke spisovatelskému řemeslu, pak mnoho jejích prvků značí, že míří správným směrem.

Související