Každé ze tří slov v názvu knihy Tajemství doktora Freuda od Éliette Abécassisové má moc oslovit čtenáře. Osobnost zakladatele psychoanalýzy dodnes zneklidňuje. Kdo by se sám o sobě nechtěl dozvědět víc, nebo alespoň něco? A pak to slíbené tajemství…

Rovněž zasazení románu, či spíše novely v místě a čase slibuje strhující podívanou. Rakousko krátce po nacistickém anšlusu, ulicemi se potulují zdivočelé bojůvky a Sigmund Freud přestává být kontroverzním vědcem a stává se − jedním slovem židem.

Měl možnost odejít do exilu včas, dobře věděl, jak hořely jeho knihy poté, co se v Německu chopil moci Adolf Hitler, starý muž přesto ve Vídni zůstal. Nemůže odejít, respektive může odejít teprve tehdy, až dá do pořádku něco, co je důležitější než jeho život. Co to může být? Opravdu jen dopisy dávnému příteli?

Kniha

Éliette Abécassisová
Tajemství doktora Freuda
2016, Portál, přeložila Kateřina Bodnárová, 128 stran, 229 korun

Francouzská historička a filozofka Éliette Abécassisová ví o Freudovi mnohé, její matka byla ostatně žačkou Anny Freudové, která se svým otcem Vídeň nakonec přece jen na poslední chvíli úspěšně opustila.

Autorčino vědění však vstupuje do příběhu velmi nešťastným způsobem: striktní věrnost historickým skutečnostem oslabuje spád příběhu, zdržuje. Stejně tak přehršel odboček, flashbacků a jmen okrajových postav.

Kniha tak částečně přestává být literaturou a stává se pouhou zprávou. Napětí se nedaří udržet ani nadužíváním přítomného času, nemluvě o klišé, do nichž kniha nejednou padá − "chovají" se zde "něžné city" a ženy jsou "strážkyněmi rodinného krbu". Do tohoto lexika hodného červené knihovny pak bez varování vstupují drsné sekvence, například pokus o léčbu frigidní ženy chirurgickou operací klitorisu.

Tajemství doktora Freuda je nesourodá kniha, postrádá jednotící kostru, respektive ji co chvíli opouští a násilně se pak vrací do hlavního toku. Ano, právě tak to bývá s našimi životy. Těžko však uvěřit, že by právě tohle mělo být rafinovanou autorčinou paralelou v jejím příběhu o velkém psychoanalytikovi.

V jednom rozhovoru pro francouzská média Éliette Abécassisová řekla, že po čtyři roky, kdy na knize pracovala, slyšela Freuda, jako by k ní mluvil. Možná to chtělo trochu větší odstup.

Související