Ano, je pravda, že si někteří Pražané, zvlášť ti z Moravy, občas dělají legraci z největšího města v Česku. Myslím tím samozřejmě z Brna, protože podle legendy tradované pod Špilberkem je Praha kraj a celou Ostravu nikdo nikdy pořádně neviděl.

Není to sice nic proti tomu, co o svém městě říkají obyvatelé Brna (někteří, co jej opravdu žijí), ovšem po několika aktuálních zážitcích z trasy Praha−Brno a zpět, při nichž má člověk na přemýšlení mnohem víc času, než by sám chtěl, nabízím ruku ke smíru: Jedeme v tom spolu a není to žádná sláva.

Když nevládnou profíci

Dvě největší česká města (teď zase zvolme pražský pohled, podle něhož je i Brno menší město) se sobě podobají víc, než by obyvatelé jednoho nebo druhého chtěli: momentálně například tím, že se v obou hnutí ANO naplno rozhodlo ukázat nám, co to znamená, když městu vládnou profíci.

Takže v Praze nikdo nevládne už přesně půl roku. V Brně se "koaliční krize" na velké radnici počítá zatím jen na dny, ale neztrácejte naději, milí brněnští spoluobčané, pražské zkušenosti ukázaly, že to je teprve rozjezd − a možná to nebude trvat ani těch šest měsíců a ve vašem městě se naplno rozběhnou vážně myšlená koaliční vyjednávání o obnovení stejné koalice, která se před pár dny rozpadla.

Pražský příběh je už naprosto fascinující a jednou se o něm bude učit v hodinách politologie, historie a psychologie. Odvolat si po necelém roce spolupráce navzájem klíčové postavy koalice se dá vysvětlit třeba pokročilou noční hodinou, v níž se to tehdy v říjnu stalo.

Nebo vcelku racionální úvahou, že Praha sice už za své tisícileté dějiny vydržela ledacos, ale konstruktivní spolupráce dua Krnáčová−Stropnický za podpory Karla Březiny by ji mohla dorazit jednou provždy.

Dobrá. Až dosud ovšem v české politice také platila rozumná zásada, že vlády − či městské rady − padají až ve chvíli, kdy je v dohledu nějaká jiná varianta. (Nebo předčasné volby, ale možná že v ANO ještě nikdy neslyšeli, že v komunální politice a v Praze zvlášť se prakticky nedají vyhlásit.) Kdo na takové pravidlo zapomněl, obvykle na to sám doplatil: Jiří Paroubek by mohl vyprávět, kdyby vyprávět chtěl, ale on nechce.

Po šesti měsících úporného vyjednávání každého s každým jsme už jen maličký krůček od renesance původní sestavy ANO−KDU plus zelení plus Starostové, pokud se podaří vyřešit drobný problém: v radě nebude sedět někdejší náměstek Matěj Stropnický. Politické strategie se v této zemi ubírají často nečekanými cestami, ovšem podmínka neúčasti Stropnického patří mezi ty vůbec nejpozoruhodnější.

Spor o Stropnického stál − pokud si to po letech ještě správně vybavujeme − na samém počátku rozpadu koalice.

Mezitím byl mladý romantik zvolen předsedou celé Strany zelených, takže požadavek, aby neseděl v městské radě, má určitě svou logiku. Jen je těžké ji najít.

Stropnický junior je ale mazaný vyjednavač, a tak se svým otcem Martinem, předsedou pražského ANO, domlouvá kompromis: on sám v radě být nemusí, pokud se − mimo jiné − zvedne daň z nemovitosti. Otec již připustil, že by těch "pár stovek" patrně obyvatele Prahy nezruinovalo, ovšem na druhé straně je pravda, že zvyšování daní odporuje programu ANO, pokud by ANO nějaký program mělo.

Není to jednoduchá situace. Obyvatelé Prahy se tak ale už možná brzy dočkají dalšího jedinečného prvenství svého města: aby se v jeho vedení neobjevil politik, který by chtěl zavést vyšší daně − občané zaplatí vyšší daně. Tak co, Brno, čím tohle dokážeš překonat?

Zbývá vám ještě 50 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se