Generaci designérů a šperkařů, kterou na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze vychovala Čechoameričanka Eva Eisler, přibližuje reprezentativní publikace nazvaná Sedm let K.O.V. A protože už dávno neplatí, že posluchači ateliéru K.O.V. pracují jen s metalickými materiály, označují iniciály tři jiná slova − koncept, objekt a význam.

"K.O.V. je součástí katedry užitého umění, kde jsou ateliéry specializované na sklo, keramiku, textil nebo módu. Snažíme se vytvořit prostředí, kde se vhodný materiál volí na základě nejrůznějších zadání," vysvětluje Eva Eisler, která před lety zběhla od architektury ke šperku, volnému i užitému umění. Kniha Sedm let K.O.V. nabízí práce všech studentů a stážistů, kteří tímto ateliérem, stojícím na pomezí designu a umění, v letech 2007 až 2014 prošli.

Jedním z nich je Michal Strach, který na loňském Designbloku získal cenu za nejlepší českou diplomovou práci. Navrhl hravé městečko Vnitřní prostor, kde se automobily vyrobené z kostek mýdla sjíždějí u minitovárny odlité z jídelních misek nebo kelímků od jogurtu. Strach vybral předměty, které bereme denně do ruky, a použil je jako základ snového zobrazení současného světa.

V knize je možné nalézt další Strachovy prototypy − například medvídka ze dřeva. "Je to objekt pro lidi, kteří si rádi hrají a jsou ochotni si připustit, že mají v sobě kus dítěte," líčí autor.

Dřevo vůbec proniklo do fantazií mnoha studentů ateliéru K.O.V. "Nese v sobě paměť stromu a strom zase paměť země, ze které vyrostl. Když se jím člověk obklopí, tak mu tento materiál dává víc, než si uvědomujeme," vysvětluje Eisler.

Například Kateřina Matěchová si jednou nevěděla rady se semestrálním zadáním, když měla vytvořit klenotnici coby místo osobních pokladů, vzpomínek či lásek. Proto vzala drobné špalíky dřeva a jako vzácné relikvie je uložila do lihu v čistých zavařovacích sklenicích. Za rok − už při jiném zadání − je vyjmula, rozdrtila na prach, smíchala s pryskyřicí a doplnila o stříbrné větvičky. Získala tak sérii broží Samorosty i cenu v nizozemské galerii současného šperku Marzee.

Šperkařka Eva Růžičková zase pojala klenotnici jako věž z cedrového dřeva, která podle potřeby roste.

Jindy měli studenti vytvořit objekt pro návštěvu z jiného světa. "Nemusí to být jenom mimozemšťané, i když několik by se jich asi našlo, ale také bytosti z pověstí, historie nebo třeba nám neznámý soused," popisuje Eisler. Se studenty jim pak v galerii UMPRUM vystrojila hostinu, kde se obrovská tabule prohýbala pod nejrůznějšími fantaskními předměty. Instalace poté putovala na známou milánskou přehlídku Salone Internazionale del Mobile. Součástí byly i těžké litinové příbory Nastassie Aleinikavy, připomínající více kliky od trezoru než dezertní náčiní.

Kniha

Sedm let K.O.V.

2015, UMPRUM, 240 stran, 720 korun

"Když ve filmu Gladiátor vypustili na bojovníky v koloseu tygry, svolal Russell Crowe své spolubojovníky a řekl jim: Pokud budeme držet pohromadě, tak nás nikdo nepřemůže," vštěpuje Eisler studentům. Zároveň jim předává své zkušenosti a kontakty z doby, kdy žila dlouhá léta v New Yorku.

"Byla to nejdůležitější část mého života. V Americe mám své sběratele, přátele i syna," dodává designérka, jejíž šperky vlastnila nedávno zesnulá architektka Zaha Hadid nebo autor návrhu nejvyššího mostu světa Norman Foster.

O tom, že si Eisler umí vybírat své spolupracovníky, svědčí i to, že grafickou úpravu knihy svěřila studiu 2015 Designers. Ateliér tvoří grafici Petr Bosák s Robertem Jansou, stojící například za manuálem současného grafického designu jménem Proto nebo za loňským vizuálním stylem Cen Jindřicha Chalupeckého. Kniha Sedm let K.O.V. díky nim vyšla v pěti barevných mutacích − čtenář se může rozhodnout, zda se mu do knihovny hodí víc modrá, hnědá, šedá, temně šedá nebo žlutá varianta monografie.

Související