Možná si pamatujete tu scénu z Vlka z Wall Street. Okolo podvodníka Jordana Belforta se stahuje v USA smyčka a on se rozhodne ukrýt peníze v nedobytné švýcarské bance. Když se Belfort ptá úlisného švýcarského bankéře, jak moc budou jeho peníze před americkými úřady bezpečné, finančník odpoví: "To záleží.". "Na čem to záleží?" vyzvídá Belfort. "Zda Amerika plánuje v nejbližších měsících invazi do Švýcarska," usměje se bankéř. Čímž chce říct, že nemůže být bezpečnějšího úkrytu, než je švýcarská banka. Přestože se Belfortovo praní peněz nakonec provalilo, na počátku 90. let to neproniknutelné švýcarské bankovní tajemství ale rozhodně nenarušilo. Že je věc neudržitelná, Švýcaři pochopili až po vypuknutí aféry SwissLeaks v roce 2015, tedy po provalení obrovského systému daňových úniků, na kterých se podílela švýcarská pobočka britské banky HSBC. Jeden únik tajných informací zmohl více než roky diplomatického nátlaku na švýcarský trezor. A nyní si představte, že nemluvíme o 60 tisících dokumentech z aféry SwissLeaks, ale o 11,5 milionu dokumentů. A že nejde jen o Švýcarsko, ale o tajné informace o propletenci daňových rájů z všemožných zemí. Přitom víme, že Panama Papers nejsou rozhodně posledním únikem podobného typu, jen zatím tím největším.

Můžeme vést samozřejmě spory o etice těchto úniků, můžeme s tím dokonce nesouhlasit, ale to je tak vše, co se s tím dá dělat − pan Únik se stává jedním z nejzásadnějších hybatelů současného světa.

Zbývá vám ještě 60 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se