Výtvarník Matyáš Chochola nedávno "schytal" ránu od čtrnáctinásobného mistra světa v kickboxu. Kvůli své příští výstavě Chochola s hroudami keramické hlíny na rukou "snímal" otisky pěstních úderů a kopů Albánce Azema Maksutaje a také amatérů i profesionálů, kteří ve švýcarském městě Winterthur navštěvují kickboxerův kurz.

Vypálená keramika se stopami energie, kterou kickboxeři vkládají do ran, bude součástí Chocholovy instalace pro prestižní putovní bienále umění Manifesta. To letos v červnu začne ve švýcarském Curychu za možná nejvýraznější české účasti, jakou přehlídka od svého založení v roce 1994 pamatuje.

Rovněž půjde o jeden z nejbizarnějších ročníků. Německý kurátor Christian Jankowski se chopil tradice Curychu jako cechovního města a zhruba třicítku vybraných umělců z celého světa spojil s curyšskými představiteli různých profesí, aby se pokusil předestřít, jak člověka formuje práce, kterou se živí.

Návštěvníci, jichž se předloni na poslední Manifestu do ruského Petrohradu sjelo 1,5 milionu, letos hned v první místnosti curyšské Kunsthalle zažijí inscenovanou atmosféru kickboxerské tělocvičny v Chocholově podání.

"Pro mě bylo důležité napojit se na komunitu lidí, kteří tréninkový kurz Azema Maksutaje navštěvují, pochopit, co pro ně kickbox znamená, jak jím žijí, z jaké jsou sociální vrstvy," popisuje Chochola, který přípravami v Curychu tráví posledních čtrnáct dnů a zítra tu oslaví své třicáté narozeniny.

Za tu dobu získal pocit, že Maksutaj je pro účastníky tréninkových kurzů jakýmsi Rockym Balboou. Do jeho tělocvičny chodí "holky, děcka i dospělí chlapi, někteří pro fyzičku, jiní proto, že sami profesionálně zápasí," popisuje Chochola komunitu kickboxerů, kterou v Curychu z velké části překvapivě tvoří integrovaní místní muslimové.

Chochola se snažil zachytit i to, jak účastníci kurzu vnímají jeho, tedy výtvarníka z cizího prostředí. Od té doby s kickboxery hovořil, nechal je kreslit, natáčeli hudební videoklip − a pak Chochola do tělocvičny nanosil 150 kilogramů keramické hlíny. Kickboxery vyzval, aby se strefovali do připravených "šišek" hlíny, které sám držel v rukou, a nechávali v nich otisky svých ran.

"Zapojoval se i Maksutaj, od něj mám několik kusů hlíny s velkou dírou uprostřed," popisuje Chochola dnes, kdy už většinu děl vypálil v keramické peci v Curychu a předvčírem je s účastníky kurzu glazoval na místní hoře okolo ohně v rámci vlastní umělecké performance.

Dveře do světa

◼ Na bienále umění Manifesta v Curychu se dvěma českými výtvarníky nejspíš pojedou i jejich galeristé. Jiřího Thýna zastupuje Camille Hunt z galerie Hunt Kastner Artworks, Matyáš Chochola spolupracuje s pražskou galerií Svit a berlínským Grimmuseem.

◼ Oběma Čechům může účast otevřít dveře do světových galerií. Může i zvýšit hodnotu jejich děl – už vloni na veletrhu Art Basel ve švýcarské Basileji se prodalo šest prací Jiřího Thýna, přičemž jedna měla cenu zhruba šest tisíc eur.

◼ Putovní bienále umění Manifesta se od svého založení v roce 1994 koná každé dva roky v jiném evropském městě pod jiným kurátorem. Předchozí ročník v ruském Petrohradu se obešel bez české účasti. V roce 2010 ve španělské Murcii se ale na tehdejší Manifestě jako kurátoři podíleli Vít Havránek a Zbyněk Baladrán, z umělců se zúčastnil Tomáš Vaněk.

Chochola, který je mezi pěticí výtvarníků letos nominovaných na tuzemskou Cenu Jindřicha Chalupeckého, má k tématu osobní vztah − kromě umění se už od střední školy věnuje tchaj-ťi a kung-fu. Vloni dokonce strávil měsíc na akademii bojových umění v čínském pohoří Wu-tang.

"Sotva jsem se vrátil, měl jsem asi tři vernisáže výstav. Bojová umění a to, jak při nich člověk pracuje s vnitřní energií, dlouhodobě hrají důležitou roli v mé tvorbě," říká.

Chochola na letošní Manifestě nebude jediným Čechem. Historická část přehlídky zahrne díla nedávného laureáta Chalupeckého ceny Romana Štětiny, konceptualisty Jiřího Skály či tvorbu brněnské rodačky Swetlany Heger s Bulharem Plamenem Dejanovem. Od všech si ale Manifesta pouze zapůjčí již hotová díla.

Mezi třicítkou umělců, kteří tvoří přímo "na míru" letošnímu ročníku, je však ještě druhý Čech − osmatřicetiletý výtvarník Jiří Thýn, který si z představitelů curyšských profesí vybral mladou asistentku patologie Sabrinu Mayerovou.

"Sháněl jsem někoho, kdo rutinně přichází do kontaktu s extrémní zkušeností," vysvětluje Thýn, kterého na pětadvacetileté studentce se čtyřletou praxí v oboru zaujalo, jak ve své práci neustále vnímá, že každý lidský život směřuje ke konci.

Svým dílem pro Manifestu, které bude jako většina Thýnovy tvorby vycházet z fotografií, chce zachytit právě to, jak člověk "díky každodenní zkušenosti se smrtí prožívá život úplně jinak".

Přestože v Curychu Thýn navštívil univerzitní nemocnici s laboratoří, kde jeho patoložka pracuje, ve své instalaci pro Manifestu chce zprostředkovat spíš "zkušenost z běžného života, který je úplně jiný pro někoho, kdo žije s vědomím dočasnosti," jak říká.

Aby letošní Manifesta nesloužila jen turistům, kteří na ni budou od června jezdit jako na běžnou výstavu, již v květnu v Curychu a přilehlém okolí pořadatelé bienále otevřou takzvané satelity. Ty se budou nacházet vždy v místech, kde představitelé dané profese pracují.

Matyáš Chochola tak připravuje jednu uměleckou instalaci pro curyšskou Kunsthalle, která bude určena běžným návštěvníkům, a druhou již zítra otevře přímo v tělocvičně, kde s kickboxery pracoval. Totéž čeká příští měsíc Jiřího Thýna. "Moji práci trochu komplikuje etický kodex nemocnice, kam je složité se vůbec dostat. Nakonec satelitní část zinscenujeme ve foyer nemocnice," dodává.

Související