Neračte zastřelit pianistu. Dělá, co může. Příhodně umístěný nápis z filmu Limonádový Joe by si mohla s lehkou modifikací vytesat na svoje budovy finanční správa. I ta dělá, co může − jen se v neustálé změti a smršti daňových novel, zákonů, vyhlášek a povinných hlášení pomalu přestávají orientovat i její úředníci. Zřejmě proto také žádný finanční úřad nedává závazná stanoviska, z čeho přesně se mají platit daně. Jen ex post živnostníkům řekne, že něco dělají špatně, a proto musí zaplatit pokutu. Samozřejmě, podnikatel se může obrátit na daňového správce s jakoukoliv otázkou. Jen se nesmí divit, že od dvou správců dostane dvě různé odpovědi. Stejně jako vzhledem ke komplikovanosti celého systému dostane velmi často dvě různé odpovědi i od dvou daňových poradců.

Dělat něco špatně totiž není − dokonce ani při existenci návodných elektronických dotazníků s průvodcem − nijak obtížné. Vyplnit nejprve přiznání k DPH a posléze novinku zvanou kontrolní hlášení může drobnému živnostníkovi zabrat klidně polovinu dne, kterou by mohl, či spíše měl věnovat vydělávání peněz. A to i ve chvíli, kdy si člověk vezme na pomoc "Pokyny k vyplnění kontrolního hlášení k DPH", jež na pouhých dvaceti stránkách dokonale popisují, kterak vyplnit obyčejný dotazník o příjmech a výdajích.

Živnostník s minimálním povinným obratem, který něco takového absolvuje jednou za měsíc kvůli pár fakturám, se lehce zasekne. S definicí hlavní ekonomické činnosti pak bývají v koncích i daňoví experti. Sice si lze vybrat z mnoha set činností, mezi něž spadá například i "rozvíjení vzájemného přátelství a porozumění mezi národy", ovšem proč vlastně?

Finanční správě nutno přiznat, že se většinou skutečně soustřeďuje na daně. A vůbec nevadí, že u kontrolních hlášení zřejmě nepostupuje naprosto v souladu s legislativou, ale − aspoň zatím − nezatěžuje sebe ani podnikatele desítkami tisíc výzev, místo toho použije docela obyčejný telefon. To, že se finanční správa chová v rámci možností "lidsky", ale neznamená, že v Česku panuje normální daňový pořádek. Je naprosto správné, že stát chce kontrolovat výběr daní. Nicméně neexistuje jediný důvod, proč by to měl dělat takto komplikovaně. Pokud i exšéf Generálního finančního ředitelství Jiří Žežulka tvrdí, že za celou svoji pracovní historii nepotkal fyzickou osobu zapletenou do karuselového podvodu s DPH, není důvod, aby stát na tento typ živnostníků uplatňoval ty nejsložitější nástroje, které dokáže vymyslet. A které nedokáže polidštit ani zatím ještě docela slušný přístup finančních úřadů.