Začalo se to po Praze tradovat někdy před sedmi lety. Když prý má vrchní zemský rabín Karol Sidon hotovou práci, zamyká se v nejvyšším patře na rabinátu a potají píše dvoutisícistránkový sci-fi román o židech, kteří ve vesmírných korábech cestují časem.

Kdo to bral jen jako veselou legendu, znejistěl nejpozději předloni. Tehdy v pražské kavárně Jericho písničkář Vlasta Třešňák uvedl první díl knižní sci-fi tetralogie Kde lišky dávají dobrou noc nazvaný Altschulova metoda. Třešňák k tomu na harmoniku hrál hudbu z Vinnetoua a zuřivě kolem sebe mával ohořelým rukopisem, jenž přežil údajného autora knihy Chaima Cigana.

Sotva domluvil, do kavárny vkročil rabín Sidon, přisedl si ke své početné rodině a už jen těžko mohl předstírat, že jde náhodou kolem. Do týdne se k autorství Altschulovy metody přihlásil.

"Nikdo se neptal, tak jsem nikomu nic neprozrazoval. Zpočátku to pro mě byla spíš soukromá literární zábava, jak si říkat, co chci, aniž by se mi do toho kdokoliv pletl," vypráví teď Sidon, který předevčírem opět v Jerichu uvedl třetí díl své ságy nazvaný Puzzle.

Když se ze stránek nové knihy znovu "ozve" povědomý kvákavý hlas postavy Rubena Altschula, čtenář si oddychne. Však se v předchozím, druhém dílu nazvaném Piano live ocitl ve spletité paralelní realitě, kde je po sametové revoluci na krále korunován libyjský plukovník Muammar Kaddáfí. Zatímco český král arabsky chrčí na Karlštejně, indisponovaný doktor Husák na Slovensku zřizuje novodobé koncentrační tábory a židovští hrdinové z nich v létajícím talíři prchají do starověkého Egypta či do dob napoleonských válek.

"Skutečný svět" ze Sidonova prvního dílu tetralogie, románu Altschulova metoda, a paralelní realita druhé knihy Piano live se ale ve třetím díle Puzzle velmi rychle protnou. A tím se vyjasňují cíle dvou klíčových postav: ta první si přeje rozmluvit biblickému Mojžíšovi exodus židů z Egypta, ta druhá v roce 6000 židovského letopočtu zažila, že mesiáš navzdory proroctví nepřišel a ortodoxní židé teď ze zoufalství páchají hromadné sebevraždy.

"Celé vyprávění pohání honba za starověkým pohárem, díky němuž židé cestují do minulosti. Každou výpravou ale vytvářejí nové paralelní světy, natahují čas, a tím oddalují příchod mesiáše," vysvětluje Sidon dnes, kdy podle Talmudu neboli soupisu rabínských textů zbývá do příchodu mesiáše ještě 223 let.

Přesto jsou mesiášské kulty mezi židy rozšířené. "Nyní zejména u početného chasidského hnutí Chabad Lubavič, které dokonce věří, že mesiáš již na zemi přišel v podobě jeho rabína," upozorňuje Sidon.

Když hovoří o biblickém Mojžíšovi, podotýká, že tento starověký vůdce izraelského národa dopředu znal budoucnost svého lidu. "Velmi přesvědčivě popsal katastrofy a prokletí, která židovský národ čekají. Bral v potaz, k jakému to povede průšvihu, a přesto židy vyvedl z otroctví v Egyptě. To nebylo žádné sci-fi, nýbrž vize budoucnosti, k níž stojí za to a je správné se upínat s vědomím utrpení, jímž musí být nutně vykoupeno její uskutečnění," míní Sidon.

Ve svém románu vymyslel dost postav na to, aby mohl ústy těch nejskeptičtějších z nich zpochybnit i stěžejní okamžiky židovských dějin. Zejména umanutý Ruben nikdy neopomene zdůraznit, že "každý žid by měl s vlastními lidmi víc soucitu" než Egypťan Mojžíš, který židy čtyřicet let v poušti "vodil za nos".

Ruben přirovnává židovského Boha k žárlivé ženě, jež neustále zkouší manžela, zda se neprořekne z nevěry. "S egocentrickým Bohem, který se neustále potřebuje ujišťovat, že ho milujeme celým svým srdcem, a udržuje v nás po celé generace pocit viny, že ho nemilujeme dostatečně věrně, je těžké pořízení," praví Ruben.

A za tyto úvahy ho možná stíhá trest − ve třetím díle románu se do Rubenova těla nastěhuje úplně stejně umanutý dybuk, tedy v židovské tradici lidská duše, jež po smrti nenalezla klidu. "Oblíbené téma chasidské literatury a židovského folkloru obecně," podotýká k tomu Sidon, podle nějž se první zmínka o dybucích objevuje patrně v 16. století u rabína a komentátora kabaly Chaima Vitala.

V Sidonově světě se dybuci zmocňují duše v okamžiku, kdy postavám začne cukat malíček u nohy. Tím ovšem v literárním díle vzniká prekérní situace. Čtenář, který po dosavadních tisíci stranách prvních dvou románů udržoval povědomí o desítkách postav a o tom, z jaké doby se v čase kam přesunuly a jak se v které realitě jmenovaly, si nově musí "přimyslet" další vrstvu jejich totožnosti.

Přinejmenším některému čtenáři může připadat, že mu autor knihy "rozpíná vědomí" do neobvyklé šíře kvantem informací, postav a příběhů, které jsou navíc čím dál důkladněji propletené. "Je to samozřejmě záměr. Když se pokouším do písmen zpřítomnit svůj vnitřní svět, nakazím tím čtenáře a přesunu mu do hlavy týž problém, se kterým žiji. Tedy že na co člověk sáhne a co chce pochopit, hned se mu rozplyne pod rukama, jak je to složité," říká Sidon.

S každým dílem románu rovněž narůstá počet možností, jak si Sidonovo vyprávění přebrat. Pro někoho jde o čtivé sci-fi plné humorných a erotických scén, historických či judaistických odboček a hovorových dialogů o tom, co člověka přiměje učinit svobodné rozhodnutí a jak dalekosáhlé důsledky to v dějinách může mít.

"Kamkoliv se podíváte do minulosti, ocitáte se téměř v oblasti fantazie. Nový román se jmenuje Puzzle, protože historie je jako mozaika, kterou si skládáme z malých střípků," říká Sidon, který tyto střípky důkladně rozepisuje. Ať se příběh odehrává v paralelní realitě, kde se Rakousko-Uhersko rozpadlo teprve roku 1989, nebo za vlády egyptských faraonů, motivace hrdinů sahají od spasitelských ambicí až po zcela obyčejnou touhu po ženách, penězích či moci.

Možná nejdojemnější ze všech postav je mladík, který omylem odcestuje v čase od své rodiny a později putuje s Napoleonem, jako vlivný obchodník pomáhá v Evropě vyjednat mír a v Jeruzalémě čeká na příchod mesiáše − a to vše proto, aby na stará kolena ještě jednou spatřil maminku, kterou celý život tak postrádal.

Dále je tu ovšem "mystická" rovina Sidonovy tetralogie, v níž postavy mohou cestovat časem, když začnou recitovat kabalistický text s Božími jmény. V tomto ohledu tedy veškeré dění pohání obyčejné slovo. "Židovská mystika v podstatě nemluví o ničem jiném, než že svět byl stvořen slovem," říká Sidon a ilustruje to na známém příkladu Golema, v pražské židovské tradici sochy oživené právě slovem.

Další interpretace se možná skrývá za výrokem z Talmudu o tom, že "spravedliví by mohli tvořit světy, ale brání tomu jejich hříchy" − neboť také v Sidonově knize nedokonalé paralelní reality vytvářejí různě hřešící lidé.

Podobné téma do příběhu vnáší "klony" postav z paralelních světů − pro někoho prohřešek, který je nutné napravit, pro jiného naopak důkaz, že každý člověk stvořený Bohem je přece kopií jiného.

Hillary a spol.

Od prvního dílu své sci-fi tetralogie rabín Karol Sidon pracuje se skutečnými historickými postavami, kterým ve svém příběhu přiřkl neuvěřitelné role. V právě vydaném třetím dílu se československým prezidentem místo Václava Havla stává Alexander Dubček. V Bílém domě sice skutečně vládne manželský pár Billa a Hillary Clintonových, místo bývalého izraelského premiéra Jicchaka Rabina je však při atentátu zavražděn Šimon Peres a generálním tajemníkem NATO se stává bývalý vůdce Sovětského svazu, jenž nese všechna poznávací znamení Michaila Gorbačova.

Jak se ukazuje ve třetím díle, román nadto vypráví o chybách, které lidstvo udělalo v budoucnosti, když svěřilo příliš velkou zodpovědnost do rukou mladých lidí. Sidonovi hrdinové se to svými cestami v čase snaží napravit − a v každé době, kde se ocitnou, potřebují znát historii lidstva i svých předků. "Faktem je, že mladý člověk myslí bezvadně a nezatíženě, ale chybí mu souvislosti a zkušenost. A ta je nepřenosná," říká Sidon.

Asi ze všeho nejvíc je ale Sidonova tetralogie jedinečným vhledem do myšlenek, snů a představ prozaika a dramatika, jenž se už texty nazvanými Sen o mém otci a Sen o mně v 60. a 70. letech pevně usadil v dějinách české literatury. Psát přestal v následující dekádě, kdy byl jako signatář Charty 77 nucen emigrovat do Německa.

"V emigraci jsem se přešaltoval na jiný obor. Studoval jsem judaistiku, seč bylo v mých silách, a na psaní nebyl čas," komentuje to dnes Sidon, přestože již v 80. letech v Německu prý dostal první nápad na sci-fi román.

Během těch bezmála třiceti let, kdy v něm nápad "zrál", Sidon pracoval na trochu jiné literatuře − českém překladu Tóry neboli Pěti knih Mojžíšových, jejž konečně vydal roku 2012. "Začal jsem se mu věnovat pro lidi, kteří chodili do synagogy a při bohoslužbě jim chyběl text v moderní češtině," ohlíží se Sidon za překladem, který svým způsobem završil jeho porevoluční obnovu pražské židovské obce.

Ta v roce 1992, kdy se Sidon stal vrchním pražským rabínem, potřebovala nejen "postavit na silné nohy", ale kromě rabína též postrádala obchod s košer potravinami, rituální lázeň mikve pro ženy nebo židovské školy pro děti. Sidon měl zásluhu na zřízení všech.

Teď, když jej v pozici pražského rabína nahradil David Peter, má třiasedmdesátiletý Sidon víc času na psaní. Kromě tetralogie, kterou završí příští rok, nedávno vydal povídky o židovském superhrdinovi Malý pan Talisman. Nyní pracuje na dalším dílu. A mezitím podniká výpravy do jihomoravského Rajhradu, kde v archivech nalezl více než o sto let starší zmínku o svých předcích, než jakou doposud znal. "Část rodinné historie jsem zakomponoval už do prvního dílu sci-fi románu. Ale přemýšlím, jestli by si nezasloužila samostatnou knihu," dodává.

Související