Říkají tomu aprílový žertík. Velká Británie to však myslí naprosto vážně. V pátek začíná historicky ojedinělý pokus o zrychlený růst minimální mzdy. Ta by měla v průběhu následujících čtyř let stoupnout ve Velké Británii o čtvrtinu. Cílem je, aby se dostala na úroveň 60 procent mediánu mezd v zemi.

Tím by v rámci zemí OECD dosáhla nadprůměru.

Pro srovnání: česká minimální mzda přes poslední zvýšení nedosahuje ani 40 procent mediánu tuzemských mezd.

V Česku se minimální mzda pohybuje kolem třiceti procent z výše průměrné mzdy, cílem premiéra Bohuslava Sobotky je, aby dosáhla na 40 procent průměrné mzdy. Při zavedení v roce 1991 dosahovala výše minimální mzdy v České republice zhruba poloviny průměrné mzdy.

Rozhodnutí Velké Británie sice řada ekonomů považuje spíš za vtip, ve skutečnosti však odpovídá současnému světovému trendu. O prudkém růstu minimální mzdy uvažují například i některé státy USA. Poslední návrh přišel z Kalifornie, která chce uspořádat referendum o tom, zda má do roku 2020 navýšit hodinovou mzdu ze současných deseti na 15 dolarů.

Japonský premiér Šinzó Abe chce prosadit pravidelný roční tříprocentní růst minimální mzdy. Německo zavedlo minimální mzdu loni.

Minimální mzda roste také v Rusku − po čtyřprocentním zvýšení v lednu premiér Dmitrij Medveděv ohlásil další růst v červenci: rovnou o dvacet procent.

Důvody jsou jasné. Státy se snaží zvýšit příjmy rozpočtu a podpořit ekonomický růst. Příjmy z daní z mezd a ze spotřeby domácností jsou totiž vyšší než daňové příjmy od firem, které se snaží zisky pokud možno "optimalizovat". Zvýšením minimální mzdy se automaticky zvýší i rozpočtové příjmy státu.

Navíc ve chvíli, kdy se zvýší minimální mzda (nebo ještě lépe úroveň mezd jako taková), nemusí státy vynakládat ze svých rozpočtů tak velké prostředky na sociální dávky.

Proti růstu mezd nic nenamítají ani centrální banky, kterým se stále nedaří dosáhnout inflace, o niž usilují. Naopak firmám se zvyšování minimální mzdy nelíbí, protože jim rostou náklady. Pochybnosti o účinnosti této metody však vyjadřují i někteří ekonomové.

Článek pro předplatitele
Ještě na vás čeká 70 % článku. Pokračovat ve čtení můžete jako náš předplatitel.

Vedle přístupu k veškerému on-line obsahu HN můžete mít:

  • Mobilní aplikaci HN
  • Web bez reklam
  • Odemykání obsahu pro přátele
  • On-line archiv od roku 1995
  • a mnoho dalšího...

Máte již předplatné? Přihlaste se.

Přihlásit se

Zajímá vás jen tento článek? Dočtěte si ho za 19 Kč.

Proč ji potřebujeme?

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste se mohli k článku kdykoli vrátit a nemuseli jej platit znovu. Pokud již u nás účet máte, přihlaste se.

Potřebujeme e-mailovou adresu, na kterou pošleme potvrzení o platbě.

Pokračováním nákupu berete na vědomí, že společnost Economia, a.s. bude zpracovávat vaše osobní údaje v souladu se Zásadami ochrany osobních údajů.

Vyberte si způsob platby kliknutím na požadovanou ikonu:

Platba kartou

Rychlá online platba

Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.
Newsletter

Týden v komentářích HN

Máte zájem o informace v širších souvislostech?

Zadejte Vaši e-mailovou adresu a každý pátek dopoledne od nás dostanete výběr komentářů, které se během týdne objevily na stránkách Hospodářských novin. Těšit se můžete na komentáře Petra Honzejka, předního ekonoma Tomáše Sedláčka, kardiologa Josefa Veselky a dalších. Výběr pro vás připravuje šéfeditor iHNed.cz Jan Kubita.

Přihlášením se k odběru newsletteru souhlasíte se zpracováním osobních údajů a zasíláním obchodních sdělení, více informací ZDE. Z odběru se můžete kdykoli odhlásit.

Přihlásit se k odběru