„Zítřek, tedy dvacátý první prosinec 2012, je z astrologického hlediska jedno z nejvýznamnějších dat vůbec,“ říkala právě docentka Ipek Sakarya z institutu kosmických věd Istanbulské univerzity a hlas se jí neznatelně třásl vzrušením. „Zítra za rozednění se Slunce po šestadvaceti tisíci letech ocitne v konjunkci průsečnice Mléčné dráhy a roviny ekliptiky.“

Robert Langdon se nenápadně podíval na svoje hodinky s Mickeym Mousem. Ne že by konference v historickém sále Istanbulské univerzity nebyla zajímavá, ale Roberta čekala ještě autogramiáda jeho nové knihy a před odletem domů chtěl stihnout návštěvu chrámu Hagia Sofia, jedné z nejvýznamnějších staveb světa, která je zároveň, ostatně jako každý velký chrám, hotovým bludištěm symbolů.

Svůj příspěvek na konferenci měl Robert už za sebou. Témata všech příspěvků mělo spojovat magické datum 21.12.2012, které bylo podle mayského kalendáře datem konečné apokalypsy. Robert pro tuto příležitost upravil svoji přednášku o symbolech spojovaných se zánikem civilizací, kterou dobře znali jeho harvardští studenti z hodin symbologie.

 

„Například hákový kříž používaný nacisty,“ vyprávěl Robert svým mladým posluchačům na Harvardu, „obecně chápeme jako symbol smrti a zkázy. Ale co kdybych vám řekl, že hákový kříž je zároveň symbol štěstí a zdobí průčelí křesťanských kostelů?“

„To není možné!“ vyráželi ze sebe studenti. „Něco takového si nedovedeme ani představit!“

„A přesto je tomu tak,“ usmál se Robert, když mírným, ale autoritativním gestem zklidnil vzrušený šum v posluchárně. „Hákový kříž neboli svastika se vyskytuje v mnoha kulturách po celém světě. V hinduismu je považován za svatý symbol a bývá umísťován na chrámy, oltáře nebo šperky... V buddhismu představuje svastika dharmu, tedy univerzální harmonii a rovnováhu protikladů.“

„Ano, ale mluvil jste o křesťanských kostelech!“ osmělil se jeden ze studentů. „Dokážu si představit, že hákový kříž používají buddhisti někde za polárním kruhem, ale nechápu, jak by člověk věřící v Ježíše mohl...“

„Hákový kříž se okrajově vyskytuje i v křesťanství,“ vysvětloval trpělivě Robert. „Symbolizuje Kristovo vítězství nad smrtí a je použit na některých románských a raně gotických kostelech. Svastika má v křesťanství podobný význam jako spirála. Odkazuje k věčnému koloběhu života a smrti, k přesahům naší pozemské existence. Svastika je v naší kultuře po porážce nacismu tabuizována, ale spirálu můžete vidět třeba každý den. Řekne mi někdo příklad?“

V posluchárně se rozhostilo ticho. Robert se znovu usmál. Rád svoje studenty překvapoval a rozkrýval jim fascinující svět symbolů.

„No třeba na ulitě malého šnečka, kterého najdete v parku před školou,“ řekl a posluchárnou zazněl úlevný smích a potom bouřlivý potlesk.

 

Teď ale Robert sledoval ručičku hodinek s Mickeym Mousem a nepříliš zaujatě poslouchal závěr výkladu docentky Sakaryi. „Zítra se na obloze objeví hvězdy a planety zformované do tvaru obrovského kříže. Mnozí lidé věří, že tato konstelace v sobě skrývá jakési poselství, ale to by vám lépe než já vysvětlil kolega Langdon,“ řekla Ipek skoro rozverně a Robert měl pocit, že po něm mrkla. „Já vám tedy v tuto chvíli děkuji za pozornost.“

Posluchači zatleskali a za řečnickým pultem Ipek vystřídal moderátor. „Vyslechli jsme poslední příspěvek a můžeme se těšit, co za zázraky se objeví zítra na ranní obloze. Ještě než však nadejde den, na který všichni čekáme, rád bych vás pozval do vestibulu naší univerzity, kde za několik minut začne náš vzácný host profesor Robert Langdon podepisovat svoji novou knihu Ježíš, Marie z Magdaly a já.“

Konečně. Robert pokynul hlavou moderátorovi a zamířil do vestibulu k připravenému stolku, následovaný desítkami lidí s jeho poslední knihou v ruce.

 

Když se usadil, jako první ke stolku přistoupila Ipek.

„Zaujala mě vaše přenáška,“ řekla, zatímco jí podepisoval knížku. „Zvlášť ten závěr o šnečkovi byl k popukání. Kdybyste měl chuť zajít spolu na šálek turecké kávy, ozvěte se.“ Podala mu svoji vizitku. Teprve teď si Robert docentku Sakaryi pořádně prohlédl. Shlížela na něj žena asi třicetiletá, s havraními vlasy, kaštanovýma očima a zářivě bílými zuby. Pohled těch půvabných očí Robertovi vehnal ruměnec do tváří, což Ipek s uspokojením zaznamenala.

„Děkuji,“ přijal kartičku. „Chci ještě odpoledne navštívit pár památek, ale jestli mi potom zbude trochu času, zavolám.“

Ipek v širokém úsměvu odhalila svoje sněhobílé zuby a uvolnila místo dalším obdivovatelům.

Po půlhodině měl Robert pocit, že mu umdlí ruka, a opět pohlédl na hodinky s Mickeym Mousem. Vtom před něj předstoupil muž, který Roberta svým zjevem okamžitě zaujal. Měl blonďaté vlasy, chladné modré oči a na sobě dlouhý černý kabát. Určitě má na vnitřní straně límce odznak jednotek SS, ušklíbl se Robert sám pro sebe a hned se za svoji nekorektnost zastyděl.

Muž mu podal knížku k podpisu, a když ji Robert otevřel, ztuhl. Na první stránce bylo napsáno: Váš otec je v našich rukou.

Robert vzhlédl k muži se směsí údivu a pobouření. Otec zemřel, když Robertovi bylo šestnáct, a každý opravdový fanoušek by to měl vědět!

„Nemyslím vašeho biologického otce, ale duchovního otce,“ řekl muž s téměř neznatelným německým přízvukem, jako by četl Robertovy myšlenky. „V našich rukou je Dan Brown!“

Robert překvapením upustil propisku.

„Lžete...“ dostal ze sebe přidušeným hlasem.

„Snad vás přesvědčí tohle,“ odpověděl klidně muž a podal Robertovi předmět, který na první pohled vypadal jako krabice od bot. Robert si předmět pečlivě prohlédl a zjistil, že to skutečně je krabice od bot. Otevřel ji a rozbušilo se mu srdce — uvnitř ležely gravitační boty, které Dan Brown používal při přemýšlení. Gravitační boty se připevní ke stropu a umožní nositeli ocitnout se hlavou dolů. Dan vždycky tvrdil, že mu to pomáhá podívat se na zápletku knihy z nové perspektivy! Byly to nepochybně jeho boty, Robert si je kdysi dobře zapamatoval ze stránek Danova poznámkového bloku.

„Kde je?! Chci s ním mluvit!“ skoro vykřikl. „Zavolám policii!“

„To není dobrý nápad,“ odvětil muž. „Tím byste velice vážně ohrozil jeho život. Potřebujeme, abyste nám s něčím pomohl. Když budete spolupracovat, do zítřejšího rozbřesku propustíme vás i pana Browna.“

„Co to znamená my?!“ opáčil Robert.

Muž k němu beze slova otočil vnitřní stranu límce kabátu. Robert uviděl odznak jednotek SS.